Zpět:

O welfare - závěr

volně přeloženo podle: Duncan, I.J.H.; Fraser, D: Understanding Animal Welfare. In: Appleby, M., Hughes, B.O.: Animal Welfare. CAB International, University Press, Cambridge, 1997, kompletní seznam citovaných autorů je možno najít tamtéž

 

VÅ¡echny tÅ™i typy přístupů k Å¾ivotní pohodÄ› zvířat, ač založené na odliÅ¡ných principech, vedou často k podobným závÄ›rům. ObecnÄ› lze pÅ™edpokládat, že pÅ™irozené chování zvířat je adaptivní – a tedy napomáhá biologickému fungování, ve smyslu pÅ™ežití, zdraví a reprodukčního úspÄ›chu.

 

Podobně i příjemné a nepříjemné subjektivní prožitky jsou obecně vnímány jako adaptační mechanismy podporující stejný cíl: zvířata jsou motivována vyhledávat jednání, které jim prospívá a zároveň se vyhýbat tomu, co jim škodí.

Výzkum v podstatÄ› i dokazuje, že výsledky přístupu založeného na biologických funkcích a přístupu založeného na subjektivních prožitcích , se často shodují.
NapÅ™. prasata a kuÅ™ata budou v motivačních testech vykazovat činnost, která jim umožní zapnout vytápÄ›ní, pravdÄ›podobnÄ› aby se vyhnula prožitku chladu, a teplota, kterou si vyberou, bude korespondovat s jejich termálními požadavky zajiÅ¡Å¥ujícími optimální fungování. PodobnÄ› i epidemiologické studie prokazují, že slepice produkují více vajec, pokud mají k dispozici vÄ›tší prostor a jsou v menších skupinách. V motivačních testech budou navíc slepice vykazovat činnost zajiÅ¡Å¥ující pÅ™ibližnÄ› stejné požadavky, jako jsou ty zjiÅ¡tÄ›né v epidemiologických studiích.

PodobnÄ› se ukazuje i to, že pokud mají zvířata možnost projevit pÅ™irozené chování, jsou dobÅ™e zajiÅ¡tÄ›ny i jejich biologické funkce. NapÅ™. pokud je individuálnÄ› ustájeným prasatům umožnÄ›no pÅ™irozené potravní chování, lze následnÄ› pozorovat i ménÄ› případů kousání ocasů. Dalším příkladem může být, že pokud je dána telatům krmeným z kbelíku možnost sát z umÄ›lého vemene, zvýší se u nich sekrece zažívacích enzymů. Zároveň vÅ¡ak tyto přístupy nekorespondují vždy. Například prasnice pÅ™ed porodem hledá osamocené místo a vytváří složité hnízdo, aby mohla selatům zajistit teplé a chránÄ›né místo. Budování takového místa je součástí pÅ™irozeného chování, a pokud je prasnicím v tomto chování zabránÄ›no, mohou prožívat frustraci. Výsledku tohoto chování – pÅ™ežití co nejvyššího počtu selat – je vÅ¡ak možno dosáhnout stejnÄ› či dokonce jeÅ¡tÄ› lépe držením prasnice v malém kotci, kde je zajiÅ¡tÄ›n vysoký stupeň hygieny, tepla, dozoru a fyzické ochrany selat.

V tomto případÄ› je zabránÄ›no projevení pÅ™irozeného chování (stavÄ›ní hnízda) a jedinec tak může zažívat frustraci, pÅ™esto vÅ¡ak může být výsledek (pÅ™ežití co nejvÄ›tšího počtu selat) velmi uspokojivý. V takových případech budou závÄ›ry, které učiníme ohlednÄ› životní pohody prasnic, záležet na relativním důrazu, který budeme klást na jednotlivá kritéria, a jednoznačné a objektivní zhodnocení tak možné nebude.

Jednotlivá kritéria mohou být v rozporu z různých příčin: ProstÅ™edí, ve kterém zvířata v zemÄ›dÄ›lství žijí nemusí odpovídat prostÅ™edí, ve kterém se druh vyvinul.Ve výše uvedeném případÄ›, pÅ™irozené chování (stavÄ›ní hnízda) a pocity (frustrace, pokud je chování zabránÄ›no) pomáhají prasnici úspěšnÄ› se rozmnožovat v pÅ™irozeném prostÅ™edí. Nemusí vÅ¡ak být tím nejvhodnÄ›jším způsobem, jak dosáhnout stejného výsledku v prostÅ™edí umÄ›lém. Dalším důvodem k rozporu různých přístupů mohou být i genetické zmÄ›ny domestikovaných zvířat. Brojlerová kuÅ™ata byla chována tak, aby pÅ™ijímala maximální množství potravy, a z toho důvodu se u nich dnes vyskytují „nemoci rychlého růstu“ jako jsou tÅ™eba problémy kostry. V tomto případÄ› vede motivace k příjmu potravy, a pravdÄ›podobnÄ› i pocit hladu, k takovému množství pÅ™ijaté potravy, které Å¡kodí zdraví a ohrožuje biologické funkce.

Jak tedy můžeme rozhodovat o životní pohodÄ› zvířat, pokud existují takové rozpory? Obecným doporučením je použití co nejvÄ›tšího množství kritérií: "Různé způsoby měření welfare spolu ne vždy korelují. Je proto nebezpečné pÅ™ikládat nÄ›kterému z nich příliÅ¡ velký důraz. MÄ›li bychom používat souhrnný pohled, který by zahrnul vÅ¡echny možné způsoby měření, a takto se vyhnout úskalím, která každý z tÄ›chto způsobů pÅ™ináší." (Dawkins, 1983)

A i když vÄ›da může poskytnout Å¡iroké spektrum informací, na dosažení obecné shody nestačí. Různý stupeň důležitosti, kterou různí lidé pÅ™ikládají oblastem zahrnutým v Å¾ivotní pohodÄ› zvířat, není už ze samé podstaty vÄ›ci čistÄ› faktickou záležitostí. Nemůže jí být ani za pomoci žádné ze známých vÄ›deckých metod výzkumu. Jednotná koncepce welfare nebude možná do té doby, než se lidé shodnou na tom, co pro zvířata tvoří dobrý nebo alespoň uspokojivý život.



Foto: SentientBeings