Oklovávání ostatních slepic je hlavním problémem chovu drůbeže, zejména v systémech bez použití klecí, kde mají ptáci kolem sebe mnoho potenciálních obětí.

Ve studiích provedených ve Švýcarsku, Velké Británii a Holandsku bylo zjištěno, že 50 % (Häne et al , 2000), 55 % (Green et al , 2000) a 75 % (Bestman, 2000) skupin nosnic v alternativních systémech má s oklováváním peří problémy. Zobák nebyl zkrácen pouze nosnicím v holandských systémech, což může vysvětlovat vyšší frekvenci oklovávání. Tento jev může být spatřován jednak jako symptom sníženého welfare a zároveň jako příčina dalšího snižování welfare. Má také své ekonomické důsledky: slepice s menším množstvím peří potřebuje více energie, aby jí nebyla zima, podle Tausona a Svenssona (1980) až o 27 % více.

Charakteristiky oklovávání peří

Oklovávání je abnormální chování, ptáci žijící volně v přirozeném prostředí toto chování neprojevují. Může být mírné nebo vážné: mírné oklovávání nezpůsobuje zranění a provádí je většina ptáků ve skupině. Závažné oklovávání způsobuje zranění, ale provádí je jenom malá část jedinců ve skupině (ve studii Keelinga, 1994 to bylo 6 %).

Oklovávání není agresivní chování. To, že nosnice začnou s oklováváním, může být způsobeny mnoha faktory jako jsou např. nedostatky ve stravě, žádná nebo špatná podestýlka, nuda a nedostatečné možnosti projevení přirozeného chování. Obvyklým faktorem, který tyto různé příčiny spojuje, je stres.

Oklovávání peří a kanibalismus (kloaky) jsou často zmiňovány jako jeden problém. V nepublikovaném výzkumu prováděném v Holandsku bylo zjištěno, že oklovávání se často objevuje u specifických podmínek chovu nebo jeho managementu, zatímco kanibalismus je spojen s faktory jako nadměrná velikost vajec v začátku produkce nebo s onemocněními, která mají takové symptomy jako krvavé průjmy. Výskyt kanibalismu je nepředvídatelný (Appleby a Hughes, 1991). Poškození způsobená oklováváním peří mohou být vážná, i když nejsou přítomny žádné známky kanibalismu (Keeling, 1994).

Důvody pro oklovávání peří

Aby se zabránilo poraněním způsobeným oklováváním peří, jsou v konvenčních chovech drůbeže zkracovány ptákům částečně zobáky. V Holandsku, Belgii, Francii, Španělsku, Portugalsku a Itálii je zkracována asi 1/3 inervované i neinervované tkáně spodního i horního zobáku. Ve Švýcarsku a Německu je to méně, ale i zde je zkracována „živá“ tkáň (Fiks-van Niekerk, 2002, osobní sdělení). Jelikož se při proceduře používá horká čepel, neobjevuje se téměř žádné krvácení. Po proceduře se u ptáků projevuje méně chování spojeného s použitím zobáku jako příjem potravy, vody a čechrání peří, pravděpodobně proto, aby se vyhnuli bolesti. To může trvat i 6 týdnů.

Na pahýlu se tvoří neuromy, a lze pozorovat nervovou aktivitu, která pravděpodobně může být nervovým systémem interpretována jako bolest. Tyto příklady jsou důkazy, že kuřata po odstranění zobáků chronicky trpí (souhrn v Hughes, Gentle, 1995).

Oklovávání peří může být velkým problémem na organických farmách, zejména na těch, které na standardy ekologického zemědělství přešly v nedávné době. Někteří farmáři proto mohou chtít nechávat slepicím zkracovat zobáky. Oklovávání vnímají jako větší zdroj utrpení, než zkrácení zobáku. Ztráta peří může navíc vést k větší ekonomické ztrátě. Někteří farmáři se také vyjádřili ve smyslu toho, že jim není příjemné, když jsou jejich slepice bez peří všem na očích ve venkovních výbězích na jejich organické farmě, tedy tam, kde je welfare zvířat zdůrazňováno.

Nařízení EU pro organické zemědělství stanovuje, že zkracování zobáků nesmí být prováděno systematicky. To lze také interpretovat jako povolení ke zkracování, tak dlouho, dokud toto není prováděno systematicky. Oklovávání někdy v komerčních chovech začíná ve 25. týdnu nebo dokonce později. Zkracovat zobáky v tomto věku by bylo velmi kruté (Duncan et al, 1989), ale bylo by možno tvrdit, že to není prováděno systematicky.Zkracování před tím, než oklovávání začne, tedy před 3. týdnem věku, když důsledky jako chronická bolest jsou méně pravděpodobné (Gentle et al, 1995), dělají proceduru systematickou a preventivní, a tím také zakázanou. Cílem tohoto nařízení je pravděpodobně zabraňovat utrpení způsobenému systematickým zkracováním zobáků, ale dovoluje kruté způsoby řešení v případech, kdy se nedaří oklovávání zvládat.

Faktory ovlivňující úspěch při ponechání celých zobáků

Jestliže zkracování zobáků není vhodný způsob, jak jinak můžeme zabránit oklovávání? Několik studií bylo zaměřeno na rizikové faktory, které se k oklovávání vztahují. Ve výzkumu 36 skupin na 25 holandských organických farmách (Bestman, 2000) bylo zjištěno, že snížená míra oklovávání peří byla spojena s několika faktory:

- chovatelé, kteří měli větší zkušenost s organickým chovem drůbeže

- umístění slepic na farmu dříve, než těsně před počátkem snůšky

- přístřešky pro slepice, které byly navrženy s různými, dobře vymezenými funkčními celky pro uspokojení různých potřeb chování

- každý den větší množství rozptýlených zrn

- rozšířené denní použití venkovních výběhů

Poslední faktor byl nejsilnější, a s tím je spojeno to, jak nedostatečné jsou malé požadavky nařízení EU v tomto ohledu, např. požadavky jako: „minimálně 70 % hejna by mělo za optimálních podmínek (suché počasí, konec dne) využívat venkovní výběh“ nebo „minimálně 10 % venkovního povrchu ve vzdálenosti 20 metrů od přístřešku by mělo být zakryto minimálně 1 m vysokým přírodním nebo umělým zastřešením, pod kterým mohou slepice chodit.“

Rizikové faktory spojené s oklováváním identifikované v jiné studii zahrnovaly:

- hustota ustájení během odchovu větší než 10 ptáků na m2

- nedostatečný přístup k vyvýšeným hřadům během odchovu (Huber-Eichler a Audigé, 1999)

- méně než 50 % jedinců z hejna využívalo venkovní výběh

- potrava byla slepicím během snůšky 2 – 3 změněna

- prohlídka slepic byla prováděna pouze jednou osobou

- na konci snůšky nezbyla žádná podestýlka

- v přístřešcích bylo chladněji než 20° C

- světla byla během inspekce rozsvícena

- byl používán určitý druh napáječky (bell drinker) (Green et al , 2000)

Výsledky napovídají, že oproti konvenčnímu zemědělství jsou třeba významné změny v designu systému a více práce. Všechny tyto faktory jsou pod vlivem chovatele, a na mnoha farmách v holandské studii (Bestman, 2000) by bylo třeba změnit mnoho z nich, spíše než zkracovat zobáky.

Například, přestože je venkovní výběh povinný, jenom 20 – 30 % slepic jej využívalo. Ptáci se buď nenaučili na něj vycházet během odchovu nebo byl venkovní výběh volným prostorem, který je velmi nevhodný pro ptáky žijící v křovinách, jako je kur.

Dilema: oklovávání peří, zkracování zobáků a organické zemědělství

Oklovávání souvisí se stresem, nudou a nevhodnými podmínkami. Je zřejmé, že zkracování zobáků pouze snižuje symptomy nevhodného prostředí bez toho, aby řešilo problémy. Vzpomeňme na studie zaměřené na ty skupiny, které měly zkrácené zobáky, přičemž výskyt problémových skupin byl v tomto případě 50 – 55 % (Green et al , 2000; Häne et al , 2000) a ty, které zobáky zkrácené neměly, a výskyt byl 75 % (Bestman, 2000). To ukazuje, že zkracování zobáků problém neřeší. Pokud se někdo drží filozofie organického zemědělství, měl by přizpůsobit farmu a její management přirozenosti zvířat, ne naopak.

Jestliže zkracování zobáků není tou správnou volbou, nepochybně to bude mít důsledky i pro vývoj organického chovu drůbeže. V dnešní době se zvyšuje zájem spotřebitelů o organické produkty a díky tomu mají větší supermarkety zájem je prodávat. Jejich politikou je nakupovat co nejlevněji, a protože nakupují velká množství, mají také v žádání levných produktů sílu.

V případě vajec to vede k obrovským, aizovaným organickým farmám, s počty kolem 10 000 slepic. Tyto farmy balancují na hranici legislativy EU, která se k organickému zemědělství vztahuje, a je na místě se ptát, jestli naplňují myšlenky organického zemědělství. Určitě se nepodobají představě, kterou mají zákazníci, když si kupují organická vejce, a není překvapující, že takové farmy mají nejhorší potíže se zdravím a welfare a nejméně možností, jak je řešit. Tlak velkých supermarketů vede ke zvyšování tohoto poměru, a k systémům, které nemají nic společného s původní organickou filozofií. Tento způsob není projevováním respektu ke zvířatům, chovatelům ani zákazníkům. Navíc ten samý tlak na levnou a velkou produkci před lety vedl k intenzivnímu chovu zvířat, kterého se teď chceme zbavit. Správně motivovaní chovatelé s menšími skupinami slepic produkují vejce, která jsou o trochu dražší, ale mohou být pokládána za „více organická“. Nicméně trhu v Holandsku začala dominovat vejce z velkých, nízkorozpočtových farem, které po sobě zanechaly prázdné budovy na malých farmách.

Chov organické drůbeže bez oklovávání peří není jednoduchý, a chovatelé by si to měli uvědomit, než začnou.

Měli by to považovat za výzvu k práci s těmito vysoce náročnými zvířaty a měli by tuto práci dělat dobře.

Chov drůbeže může být provozován pouze dobrým chovateli, kteří si přejí brát ohledy na přirozenost svých zvířat.

Jedna z nejlepších organických farem v Holandsku chová nejvýše 4 000 slepic, které na farmu přichází ve věku maximálně 6 týdnů. Od začátku jsou povzbuzovány k tomu, aby chodily do venkovního výběhu s kukuřicí, která pro slepice „vypadá jako les“, a do podestýlky je jim denně rozptýleno více než 20 g zrní na slepici.

Lze říci, že problém oklovávání peří a důvody ke zkracování zobáků ilustrují to, že organický chov drůbeže velmi vyžaduje vhodný management a správná rozhodnutí nejen v rámci jednotlivé farmy, ale i v rámci celého potravního systému.

Foto: AOH