Přeloženo volně podle Knierim et al..: Assessing Animal Welfare in Organic Herds In: Animal Health and Welfare in Organic Agriculture. CAB International, 2004, eds Vaarst, M., Roderick, S., Lund, V., Lockeretz, W.: kompletní seznam citovaných autorů je možno najít na tomto místě.

V současné dobÄ› (rok vydání příspÄ›vku – 2004, pozn. pÅ™ekl.) u nás neexistuje žádný obecnÄ› akceptovaný systém hodnocení welfare.

Metody, které byly doposud vyvinuty, lze rozdělit podle tří základních přístupů: hodnocení minimálních standardů, integrované metody hodnocení welfare a individuální integrovaná hodnocení systému.

Metody minimálních standardů

Hodnocení designu a managementu hraje v legislativÄ› nebo kodexech praxe hlavní roli, obvykle ve formÄ› minimálních standardů. Výhody vymezení minimálních standardů jsou následující:

-          Rozhodnutí týkající se limitů může být založeno na vÄ›deckých poznatcích týkajících se vlivu jednotlivých faktorů na welfare.

-          Kontroly mohou provádÄ›t laici se základním zaučením pomocí jednoduchých check-listů.

-          Minimální standardy jsou transparentní v tom smyslu, že přímo popisují podmínky chovu. Proto jsou velmi vhodné pro certifikace a s tím spojené kontroly.

Platí nicménÄ› zároveň i to, že jednotlivé aspekty chovu na sebe vzájemnÄ› působí s ostatními - a také s charakteristikami spojenými se zvířetem. Aktuální výstup z tÄ›chto hodnocení z praxe se tedy nemusí nutnÄ› shodovat s výsledky, které bychom získali v kontrolovaných podmínkách. Z tohoto důvodu není dodržení minimálních standardů zárukou, že životní pohoda zvířat je dobrá.

Podobné standardy mimo to obvykle tvoří kompromis mezi různými zájmy vztahujícími se k  jiným charakteristikám, než k welfare zvířat – napÅ™. k ekonomickému zisku nebo pracovním podmínkám. Nevýhodou je také to, že tento přístup příliÅ¡ zjednoduÅ¡uje i samotné hodnocení welfare, protože navrhuje hodnocení v podobÄ› položek ano/ne - welfare je vÅ¡ak stav, který se může mÄ›nit na kontinuu od velmi Å¡patného k velmi dobrému (Broom, 2001).

Projekt „Freedom Food“, který ve Velké Británii organizuje společnost RSPCA (Královská společnost na ochranu zvířat), je příkladem systému hodnocení životní pohody založené na minimálních standardech, které slouží jako známka certifikace.

Nařízení EC č. 1804/1999 o ekologickém zemÄ›dÄ›lství je pak příkladem minimálních standardů v legislativÄ›, které se mimo jiné vztahují i k welfare hospodářských zvířat. Obsahuje přísnÄ›jší opatÅ™ení na ochranu telat, prasat a nosnic, než přísluÅ¡né konvenční smÄ›rnice EU (Sundrum, 1999). Nařízení navíc nastavuje vyšší úroveň pravidelných kontrol podmínek v chovu.

Do budoucna lze v oblasti zlepÅ¡ení welfare zvířat chovaných v ekologickém zemÄ›dÄ›lství očekávat obecnÄ› přísnÄ›jší požadavky a lepší kontrolu. Je vÅ¡ak nezbytné je v jednotlivých případech založit na metodách, týkajících se samotných zvířat.

Integrované metody hodnocení welfare

Systémy TGI

Aby bylo možno brát více v Ãºvahu  multifaktoriální povahu welfare zvířat a dosáhnout vícestupňového hodnocení, byly vyvinuty systémy hodnotící různé aspekty welfare systémem skórů, které lze následnÄ› kombinovat do konečného skóru životní pohody. Takové systémy také chovateli umožňují být více flexibilní v tom, jak pÅ™esnÄ› dosáhnout určitý stupeň welfare.

MyÅ¡lenka tohoto přístupu byla navržena Bartussekem (1985) a základní koncept byl rozpracován dalšími odborníky (napÅ™. Sundrum et al., 1994; Beyer 1998; Bracke, 2001). Bartussek označoval tento přístup jako indexový systém /systém hodnocení podle ukazatelů/, v nÄ›mčinÄ› jej nazval Tiergerechtheitsindex (TGI). V angličtinÄ› jej autor nazývá Index potÅ™eb zvířat - Animal Needs Index (ANI; Bartusek, 1999) nebo Stav podmínek ustájení – Housing Condition Score (HCS; Bartussek, 2000).

V současnosti jsou v praxi pro hodnocení welfare skotu, prasat a nosnic používány dva indexové systémy: TGI 35L (Bartussek et al., 2000), který je od roku 1995 oficiálním způsobem hodnocení organických farem v Rakousku, a TGI 200 (Sundrum et al., 1994), který je používán pro poradenství v rámci organického zemÄ›dÄ›lství v NÄ›mecku (Bioland Verbans, 2002).

Výběr kritérií

Oba systémy TGI se opírají zejména o aplikaci designu, o něco méně o kritéria managementu chovu, a používají pouze několik semi-kvantitativních ukazatelů týkajících se zvířat.

Hodnocené oblasti vymezují jednak vzhledem k svobodÄ› zvířat projevovat různé vzorce chování (TGI 200), dále k funkčním oblastem (TGI 35L), faktorům souvisejícím s hygienou a managementem (TGI 200) nebo vzhledem k přítomnosti svÄ›tla, vzduchu a také s ohledem na chovatelský přístup (TGI 35L). Tyto oblasti jsou hodnoceny oddÄ›lenÄ› a výsledky jsou kombinovány do jednoho celkového indexu welfare. PÅ™edpokládá se, že celkový index a skóry z jednotlivých oblastí pozitivnÄ› korelují s kvalitou podmínek chovu.

Jednotlivá kritéria zahrnutá do indexového systému byla vnímána jako kritéria se zvláštním vlivem na životní pohodu zvířat a zároveň byly pro základ vymezení přísluÅ¡ných hodnot a skórů dostupné vÄ›decké poznatky. NicménÄ› TGI je vÄ›deckým pouze zčásti – z vÄ›tší části je to pragmatický systém.

Hodnocení různých podmínek je také založeno na shodÄ› osob pracujících na vývoji a možné aplikaci systému. Další důležité faktory, jako napÅ™. vztah človÄ›k - zvíře (Rushen a de Passillé, 1992; Sandoe et al., 1996; Boehncke, 1977; Hemsworth a Coleman, 1998) nebyly zahrnuty, protože je nelze měřit v krátkém časovém intervalu. (NicménÄ› i  Doporučení NAHWOA  obsahuje požadavek na vývoj metody, která by zahrnovala i vztah človÄ›k – zvíře.)

Lidský faktor je tedy hodnocen pouze částečně a nepřímo, např. jako stav vybavení chovu či stav kůže či nohou zvířete.

Aby stejných výsledků bylo možno dosáhnout opakovanÄ›, jsou navíc v metodÄ› TGI 200 vynechána kritéria, která se v Äase mohou mÄ›nit –  napÅ™. klimatické faktory nebo porce potravy (Sundrum, 1997). V metodÄ› TGI 35L byly pro vyÅ™eÅ¡ení tohoto problému navrženy určitá pravidla, například to, že hodnocení by mÄ›lo být provádÄ›no v nejménÄ› příznivé období roku (pro skot pozdní zima). 

Podmínkou pro zachycení situace týkající se životní pohody vÅ¡ech jednotlivců v jednom ustájení je to, že pokud se životní podmínky jedinců výraznÄ› liší, musí být zhodnoceno 25 % nejhůře ovlivnÄ›ných zvířat (Bartussek et al., 2000).

Důležitým požadavkem je dále i dobré zaučení hodnotitele, který TGI používá - eliminují se tak rozdíly způsobené neshodou hodnotitelů (Sundrum et al., 1994; Amon et al. 1997) - mnoho proměnných musí být hodnoceno subjektivně (např. čistota).

Výhodou systému TGI je rychlost provedení. Základní hodnocení na farmÄ› zabere 30 – 90 minut (průmÄ›rnÄ› 44 minut), pokud je provedeno zkuÅ¡eným hodnotitelem a pokud je k dispozici přísluÅ¡ná dokumentace, jako napÅ™. stavební dokumentace a zdravotní záznamy. Následující hodnocení na stejné farmÄ› zabere mezi 10 a 35 minutami (Bartussek et al., 2000). Na druhou stranu, takto krátký čas může být příliÅ¡ málo na to, aby mohlo být hodnocení provedeno náležitÄ›. Plán hodnocení nemusí umožnit pozorování naruÅ¡eného chování, jako jsou stereotypie, poÅ¡kozující nebo pÅ™eorientované chování, strach nebo naruÅ¡ení sociálního chování.

StupnÄ› hodnocení zaznamenaných dat se v obou TGI systémech liší. ObecnÄ› nejsou používány žádné způsoby vyvažování, nicménÄ› nÄ›kdy je vyvážení dosaženo tak, že nejsou vÅ¡echny dostupné skóry ohodnoceny.

U nÄ›kterých kritérií, jako napÅ™. u velikosti, prostoru nebo přístupu k venkovnímu výbÄ›hu, je navíc zastoupení v celkovém skóru velké, protože jsou tato kritéria hodnocena v nÄ›kolika oblastech. V současnosti vÅ¡ak zatím není k dispozici žádný vÄ›decký nebo empirický základ, který by bylo možno použít pro vyvážení kritérií.

Dalším negativem je to, že nejsou zohledněny vlivy interakce jednotlivých faktorů, a to i přesto, že indexový systém hodnocení by měl na welfare nahlížet multifaktoriálně.

Otázkou také je, zda je vhodné, aby Å¡patné podmínky v jedné oblasti byly kompenzovány dobrými v oblasti jiné. A vzhledem k tomu, že autoÅ™i TGI si tento nedostatek uvÄ›domují, je v TGI zahrnut také systém minimálních standardů. Ty mohou vycházet z vlastních, marketingových nebo legislativních standardů (napÅ™. nařízení EU). Pokud tyto minimální standardy nejsou splnÄ›ny, jsou výsledky TGI platné pouze pokud jsou nedostatky odstranÄ›ny bÄ›hem pÅ™iměřenÄ› dlouhé doby (Bartussek et al., 2000). Ale i pÅ™es použití minimálních standardů je kompenzování jednÄ›ch aspektů welfare druhými možné pouze v nÄ›kterých oblastech, ne ve vÅ¡ech.

Omezení TGI

Základním problémem týkajícím se systémů TGI je to, že hodnotí podmínky chovů nebo rizikové faktory welfare, ale jejich vztah ke skutečnému stavu welfare není jasný. A vzhledem k důvodům uvádÄ›ným výše (nekompletní seznam kritérií, neznámé vlivy interakcí, rozdíly mezi jednotlivými hodnotiteli) může být tento problém jeÅ¡tÄ› závažnÄ›jší.

V rámci různých výzkumů se ukázala sice signifikantnÄ› významná, ale téměř výhradnÄ› nízká korelace mezi určitými parametry souvisejícími se zvířaty a skóry v TGI.

NapÅ™. ve dvou studiích provádÄ›ných na 14 finských ekologických farmách pro chov dojnic (Roiha a Nieminen, 1999; Roiha, 2000) byla zjiÅ¡Å¥ována korelace mezi parametry TGI 35L a údaji ze zdravotních záznamů za poslední 4 roky (v průmÄ›ru 5,3 záznamů na farmu). Koeficienty korelace se pohybovaly vÄ›tÅ¡inou mezi  - 0,24 a – 0,39 a ukazovaly, že výskyty onemocnÄ›ní vemene, ketózy a různých příčin zhorÅ¡ené porodnosti (procenta prvních veterinárních prohlídek za rok) slabÄ› negativnÄ› korelovaly s lokomocí, sociální interakcí a celkovým skóre.

V další studii (Bennedsgaard a Thamsborg, 2000) byla zjiÅ¡tÄ›na mírná korelace (r = 0,41, P < 0.05, n = 23) mezi skóry TGI 200 a faktorovými skóry založenými na údajích o produkci a výskytu onemocnÄ›ní u stád dojnic. Výsledky ukázaly, že stáda s vyššími výsledky v TGI 200 dosahovala vyšší produkce a byla zdravÄ›jší.

Otázkou pak může být, jakou roli na zjištěných výsledcích má velký počet kritérií.

Výsledky skupinové analýzy (Sundrum a Rubelowski, 2001) ukázaly, že současné použití nÄ›kolika kritérií (prostor, prostor pÅ™i krmení, velikost výbÄ›hu a kvalita povrchu) v TGI 40 neovlivnily predikční hodnotu pro pÅ™edčasné ztráty u býků na výkrm ve srovnání s jednotlivým kritériem týkajícím se prostoru. Korelace byly negativní a signifikantnÄ› významné, ale nízké (r = - 0,31, P <  0.01, n = 50, pro prostor a TGI 40).

TGI – souhrn

Systémy TGI jsou praktickým nástrojem zohledňujícím velkou šíři ovlivňujících nebo rizikových faktorů týkajících se welfare zvířat.

Pro poradenské účely jsou k dispozici systematické check-listy, podle kterých je možno porovnávat různé farmy mezi sebou nebo stav na jedné farmÄ› v Äase.

Daný index vÅ¡ak nemusí dostatečnÄ› vypovídat o skutečném stavu welfare zvířat.  Systémy hodnocení založené na minimálních standardech (viz výše) s sebou pÅ™ináší stejný problém, nicménÄ› způsob výpočtu TGI je také diskutabilní.

Skóry navíc poskytují málo informací o tom, jak jsou skutečnÄ› splnÄ›ny podmínky chovu, proto jsou pravdÄ›podobnÄ› TGI systémy ménÄ› vhodné k ÃºÄelům certifikace.

V Doporučeních NAHWOA jsou systémy TGI hodnoceny jako „užitečné východisko“, a je zde uvedeno také nÄ›kolik návrhů ke zlepÅ¡ení nástrojů k hodnocení welfare obecnÄ›, zejména pro organické chovy. NÄ›kolik z nich bylo zahrnuto v pÅ™edchozím textu, dalšími jsou napÅ™. tyto:

-          použitelnost také k Å™eÅ¡ení problémů, nejen pro jejich hodnocení

-          jasné zdůvodnÄ›ní pro zahrnutí každé komponenty

-          zahrnutí zoonotických aspektů

-          zahrnutí hodnocení zdraví zvířat

-          rozšíření oblasti také na transport a porážku

Jiné indexové metody

Existují i jiné způsoby rozvedení základní myšlenky indexového systému, nicméně nejsou běžně používány. Příkladem je integrované hodnocení u koní (Beyer, 1998). Další jsou ve fázi vývoje, např. „podpůrný“ hodnotící systém pro podmínky ustájení prasnic před porodem (Bracke, 2001) nebo hodnotící systém pro dojnice (Capdeville a Veissier, 2001) založený na Konceptu pěti svobod (Five Freedoms – FAWC, 1992).

Hodnotící metodu (Beyer, 1998) vyvinutou v NÄ›mecku lze použít pro hodnocení a certifikaci welfare systému ustájení, ne vÅ¡ak jako zdroj informací pro farmáře. Od přístupu TGI se odliÅ¡uje v tom, že je v ní obsažena snaha hodnotit situaci v oblasti ustájení ve vztahu k průmÄ›rným podmínkám. Dále jsou zde odliÅ¡eny tÅ™i oblasti welfare:

-          systém ustájení

-          management systému ustájení

-          management výbÄ›hu

Může tedy dojít i k situaci, kdy je farma hodnocena nadprůmÄ›rnÄ› v oblasti systému ustájení, a zároveň podprůmÄ›rnÄ› v oblasti managementu výbÄ›hu.

Hodnocení trvá asi 1 hodinu a je provádÄ›no podle 45 otázek, z nichž pouze 1 se vztahuje k samotným zvířatům (tÄ›lesná kondice).

Taková metoda umožňuje hodnocení vzhledem k ostatním systémům ustájení, ale neÅ™eší otázku mezních bodů, kdy může být životní pohoda zvířat ohrožena, ani stanovení pozitivních cílů dobrého welfare.

V dalším, holandském počítačovém systému (Bracke, 2001) je zjiÅ¡Å¥ován celkový skór welfare založený na kombinaci promÄ›nných týkajících se zvířat, designu a managementu chovu. Hodnocení vzniklo jednak na základÄ› vÄ›deckých poznatků o tom, jak jednotlivé faktory ustájení ovlivňují welfare, a také na myÅ¡lence potÅ™eb zvířat, kterou autor pÅ™evzal z vÄ›decké literatury a rozhovorů s odborníky (Bracke et al., 1999).

Model poskytuje orientační body z hodnocení sedmi hlavních systémů ustájení prasnic pÅ™ed porodem. Je vyvinut tak, aby do nÄ›j bylo možno v případÄ› potÅ™eby zakomponovat nové informace nebo pohledy na problém. MÄ›l by být použitelný jako zdroj informací pro farmáře, jako certifikát welfare pro spotÅ™ebitele, i jako způsob kontroly pro státní instituce.

V současné dobÄ› může systém používat pouze zkuÅ¡ený hodnotitel a diskutabilní také zůstává interpretace skórů v termínech skutečného stavu welfare zvířat. Pro další aplikaci systému je tedy jeÅ¡tÄ› nezbytný další vývoj.

Je více než pravdÄ›podobné, že v budoucnu budou další takové metody rychle pÅ™ibývat (napÅ™. multidimenzionální hodnotící systém - Capville a Veissier aj.)

V praxi se pak pravdÄ›podobnÄ› osvÄ›dčí nejlépe ty, které budou nejvhodnÄ›jším způsobem kombinovat hodnocení vlivů více faktorů působících na welfare zvířat, a zároveň budou zohledňovat i zájmy chovatelů.

Foto: FactoryFarming