Téměř 40 % dojnic je v Německu chováno ve volných chovech. Menke (1991) během intenzivního výzkumu zjistil, že pouze na stu z těchto farem chovají krávy bez odstraněných rohů.

V novějším výzkumu z roku 1997 zjistil Hörning, že 10 % dojnic chovaných ve free-range chovech nemá rohy odstraněno, přičemž na organických farmách bylo těchto dojnic 27 %.

Tyto výsledky naznačují, že v během posledních let se podíl krav s rohy významně zvýšil, a to díky nárůstu volných chovů v organickém zemědělství a zákazu odstraňování rohů organizací Demeter (biodynamické zemědělství).

Důvody pro odstraňování rohů

Krávy s rohy mohou být pokládány za nebezpečné pro ostatní krávy ve stádu (poranění a stres pro podřízená zvířata) a také pro chovatele. Ačkoliv studií na toto téma není mnoho, některé z nich prováděné na jednotlivých stádech tento názor podporují. Vaarst et al (1991, 1992) uváděli ve studii zmínku o organickém chovu v Dánsku, kde častým důvodem pro odstranění krav byla vážná poranění rohy, a některé krávy nemohly mít více telat pro poranění pohlavních orgánů rohy. Oester (1977) uvádí vyšší výskyt únikového chování ve stádu mezi jedinci s rohy, než mezi jedinci s odstraněnými rohy, a vyvozuje z toho, že krávy by měly být odrohovány.

Graf (1974) zjistil, že krávy bez rohů zmenšují individuální vzdálenosti (Fraser a Broom, 1990), což by při ustájení umožnilo zmenšit prostor na jednu krávu bez rohů. Jiní autoři poukázali na problém s rohy u masného skotu, který si rohy způsobuje zranění během transportu, což zmenšuje hodnotu kůže (Meischke et al, 1974; Shaw et al, 1976; Ernst, 1977; Kretzmann et al, 1985).

Důvody pro ponechání rohů

Argumenty proti odstraňování rohů vyplývají z těchto tří důvodů: procedura samotná (bolest, utrpení), sociální funkce rohů a důležitost rohů v biodynamickém zemědělství, které je některými chovateli provozováno.

Bolest

Odrohování skotu je bolestivým, invazivním zákrokem, který zahrnuje otevření lebky (Taschke, 1995; Graf et al, 1996; Faulkner a Weary, 2000).

Telata a krávy zřetelně projevují bolest a obranné chování během procedury. Po té třesou hlavami, mávají ocasy a couvají. Hodnoty kortizolu určené ze slin jsou během a po odstraňování rohů výrazně zvýšené (Taschke a Fölsch, 1997; Graf a Senn, 1999).

Taschke (1995) zjistil u 46% telat hnisání rány po prvním týdnu, u 30 % po týdnu druhém a u 5 % po týdnu třetím. Protože nenašel žádný důkaz, že by vnímání bolesti bylo menší u mladých telat, požaduje, aby odstraňování rohů bylo vždy spojeno s použitím anestezie, bez ohledu na to, jak mladé zvíře je.

Přesto je ve většině evropských zemí dovoleno odstraňovat rohy bez anestezie do věku 3 měsíců. V některých zemích (Dánsko) je anestezie povinná. Odstranění rohů u telat nebo krav je spojeno s přerušením nervů, které může způsobit vznik neuromů a chronické bolesti (Taschke, 1995), zejména u dospělých zvířat.

Sociální funkce

Gen pro absenci rohů je dominantní, ale v evoluci se neuplatnil. Lze říci, že rohy představují biologickou výhodu pro život ve volných podmínkách. Hrají roli v sociálním chování, jsou to orgány pro prezentaci ostatním, a u dvou jedinců neslouží jen ke zhodnocení velikosti těla, ale i ke zhodnocení schopnosti pro boj (Espmark, 1964; Geist, 1966; Walther, 1966). Prezentace rohů ovlivňuje postavení jednotlivých krav (Bouissou, 1972; Kimstedt, 1974) a může snížit výskyt agonistického chování (Graf, 1974; Fries, 1978). Ve stádech dojnic s odstraněnými nebo nenarostlými rohy je hlavním fyzickou charakteristikou ovlivňující postavení hmotnost (Wagnon et al, 1966; Dickson et al, 1967; Fries, 1978), oproti tomu u stád skotu s rohy je hlavní charakteristikou věk a velikost rohů (Schein a Fohrman, 1955; Brantas, 1968; Süss, 1973; Sambraus a Osterkorn, 1974; Reinhardt, 1980). To je důležité s ohledem na sociální stabilitu ve stádě, kde je skotu dovoleno zestárnout, a kde jsou skupiny relativně stabilní (např. ve Švýcarsku, Rakousku a na jihu Německa). Sambraus et al (1979) pozorovali, že v takových stádech byla struktura více stabilní, protože starší zvířata byla méně často odmítána mladými. Důvodem byly jejich velké rohy, a dělo se tak i přes jejich sníženou fyzickou sílu.

Biodynamické zemědělství

V biodynamickém zemědělství jsou rohy považovány za související se zažíváním skotu. Jedna ze známek tohoto vztahu je spatřována ve společném vývoji bachoru a rohů, přičemž oba orgánové systémy jsou při narození nevyvinuté. Podle biodynamických principů mají rohy také specifické funkce, např. jsou nezbytné pro speciální přípravky používané v biodynamickém zemědělství (Steiner, 1924).

Studium chování dojnic s rohy

Pro zhodnocení situace krav s rohy chovaných ve volných chovech v praxi, prováděl Menke et al (1999) šetření na 35 švýcarských a německých farmách. Stáda se značně lišila v agonistickém sociálním chování, které bylo definováno jako „vyhánění a vytlačování“ („chasing and pushing away“) a ve zraněních. Zranění rohy se pohybovala u jedné krávy mezi 2 a 63; více než 90 % těchto zranění tvořila povrchová škrábnutí. Četnost zranění byla u 77 % stád menší než 16 na jednu krávu. Zranění a stupeň agonistického sociálního chování spolu úzce korelovaly.

U 77 % stád bylo „vyháněcí“ chování pozorováno maximálně 0,035 krát za hodinu a „vytlačování“ 0,31 krát za hodinu u jedné krávy. Srovnávací studie sociálního chování krav bez rohů ukázaly podobné nebo vyšší hodnoty obou druhů chování: 2,64 na pastvině (Graf, 1974); 0,34 na pastvině (Andreae et al, 1985); 0,9 ve volném typu ustájení (Kondo a Hurnik, 1990); a 2,39 ve volném typu ustájení s výběhem a pastvinou (Jonasen, 1991). Nicméně výsledky také ukazují, že některé farmy (stáda o počtu 12, 25, 21, 31 a 34) měly značné problémy s chovem krav s rohy ve volném typu ustájení.

Faktory ovlivňující chování krav s rohy

Ve studiích provedených ve Švýcarsku a Německu, kdy byla využita postupná regresní analýza, bylo identifikováno několik podmínek ovlivňujících sociální chování a poranění (Menke, 1996; Menke et al, 1999). Tyto faktory byly rozděleny na charakteristiky zvířat, ustájení, managementu a vztahu člověk – zvíře.

Velikost stáda

Ve velkých stádech bylo častější agonistické chování a méně časté sociální sociální olizování, než ve stádech malých.

Lze předpokládat, že je to důsledek vyšší frekvence, s jakou se krávy mohou na plném prostoru potkat a možná toho, že se mezi sebou vzájemně neznají, což je zhoršováno přiváděním nových krav do stávajícího stáda (Frey a Berchtold, 1983; Arave et al, 1984).

Tyto podmínky zhoršují sociální stabilitu stáda (více chování typu „vyhánění a vytlačování“). Nicméně i v největších stádech nebyla častá zranění. Ukázalo se, že velikost stáda není nejdůležitějším faktorem.

Podmínky ustájení

Ustájení by mělo umožnit podřízeným zvířatům, aby se vyhnula nebo unikla od dominantních jedinců. Ustájení, které toto neumožňuje, je stresující jak pro krávy s rohy, tak bez nich, a ve stádech krav s rohy tak může docházet k vážným zraněním. Např. Waiblinger et al (2001) pozoroval, že krmné žlaby s tyčí a uzamykatelným zařízením nad krkem se nehodí pro krávy s rohy, protože ty pak nemají dostatek času, aby opustily otevřené zařízení a vzdálily se od výše postavených krav. Celková velikost prostoru souvisela s agonistickým chováním a poraněními kůže (Lippitz et al, 1973; Czakó, 1978; Metz a Wierenga, 1984; Andreae et al, 1985; Menke et al, 1999; Baars a Brands, 2000).

Management stáda

Větší vliv než podmínky ustájení měl na agonistické chování nebo poranění management stáda (Menke et al, 1999). Na německých nebo švýcarských farmách, kde bylo častější tyto problémy řešit, nebylo agonistické chování ani kožní poranění časté. Farmáři, kteří identifikují a předcházejí situacím, které podněcují soutěživost, tak mohou snížit negativní vlivy na svá stáda. Příklady mohu být krmení podle potřeb zvířat krmivy stálé kvality, vlastní chov krav, které mají ve stádě nahradit jiné, minimalizování času, po který jsou otelené krávy oddělené od stáda, dočasné oddělování neklidných krav v říji od stáda a obrušování špiček rohů (Menke a Waiblinger, 1999; Waiblinger et al, 2001).

Vztah člověk – zvíře

Intenzita a kvalita kontaktu člověka a zvířete je se sociálním chováním a poraněními silně spojena (Menke, 1996; Waiblinger, 1996; Waiblinger a Menke, 1999). Intenzita a kvalita kontaktu frekvence pozitivních interakcí vysoce korelovaly s faktory managementu spojenými se sociálním chováním. To naznačuje, že úzký kontakt podporuje pochopení a znalost jednotlivých zvířat a struktury stáda, a tím umožňuje chovateli rozpoznat, předcházet nebo řešit problémy, jak navrhl již Seabrook (1984).

Interakce chovatele a krav a jeho rozhodnutí ohledně managementu nebo ustájení mají navíc společný základ – jejich postoje ke zvířatům. Mimo osobnostní charakteristiky jsou postoje hlavním konceptem ve vysvětlení chování lidí (Ajzen a Fishbein, 1980; Schiefele, 1990). Obecně jsou postoje v souladu s chováním (Schiefele, 1990). Obdobně tedy postoje chovatelů zásadně utváří i jejich chování a tudíž i vztah člověk – zvíře, welfare a chování a produkce. Při chovu krav s rohy ve volných chovech jsou pro chovatelovo chování a rozhodnutí důležité postoje k tomuto systému ustájení, postoje ke kravám i k rohům. Může tedy nastat případ, kdy farmáři, kteří považují rohy za související s integritou krávy (biodynamické zemědělství), tomu management patřičně přizpůsobí. Naproti tomu farmáři, kteří rohy nepovažují za za důležité pro integritu zvířat, v nich uvidí problém, a místo hledání jiných řešení se mohou jednoduše rozhodnout pro jejich odstranění (Menke a Waiblinger, 1999).

Životní pohoda lidí a rohy: opravdu se vylučují?

Riziko úrazu způsobeného rohy je často používáno jako argument pro odrohování; tomu je těžké oponovat, protože je zde zahrnuta lidská životní pohoda. Není pochyb o tom, že krávy jsou velká zvířata a mohou být nebezpečná, a rohy představují další riziko zranění navíc. Zranění způsobená rohy ale představují pouze malou část všech zranění způsobených zvířaty a objevují se hlavně během přivazování a odvazování zvířat (Trachsler, 1993; Waiblinger a Menke, 2002). Ve studii z roku 1999 (Menke et al) nebyl zjištěn žádný chovatel, který by byl vážně zraněn rohy ve volném systému ustájení, přestože některá stáda existovala i 20 let. Výše uvedené příklady ukazují, že dobrý vztah člověk – zvíře je zásadní při minimalizování rizika zranění rohy obecně, a v případě krav s rohy o to více.

Šlechtění skotu bez rohů

Jednou z možností jak vyřešit problém s bolestivou procedurou odstranění rohů je šlechtění skotu bez rohů. Některé krávy jsou šlechtěny mnoho let, např. Hereford nebo Aberdeen Angus). V několika moderních chovech byla bezrohovost systematicky zaváděna od 80. let. Například u Norwegian Red Cattle (NRF) bylo v letech 2000- 2002 25 % telat bez rohů.

Bezrohovost je u skotu dominantním genem a výzkumy dosud prováděné neukázaly žádné negativní korelace s produkcí mléka nebo onemocněními. Používáním bezrohových chovných jedinců je možné změnit fenotyp během několika generací. Je důležité zvážit možnosti zavádění bezrohového skotu do organického zemědělství a také důsledky, jaké by z toho vyplynuly pro jednotlivá zvířata, stádo a organické zemědělství celkově.

Dilema: rohy, odstraňování rohů a organické zemědělství

Chov dojnic s rohy ve volných systémech ustájení je možný bez přílišných rizik pro welfare zvířat i lidi tak, že chovatel zajistí vysoké standardy managementu a vhodné ustájení, které bylo zmiňováno výše. Podmínky ustájení musí umožnit zvířatům uspokojení základních behaviorálních potřeb a adekvátní manipulaci. Rohy hrají důležitou roli v sociálním chování skotu. Dilema, které je s odstraněním rohů spojeno, je patrné tehdy, když na rohy pohlížíme jako na součást integrity zvířat a výraz individuality. Odstranění rohů může být považováno za odstranění té části zvířete, která „dělá krávu krávou“, což zahrnuje část vyjadřování zvířete a možnost komunikace. Může změnit jedincovo sociální chování a sociální strukturu a stabilitu stáda. Je samozřejmé, že dál interagovat a vytvářet sociální strukturu může i jedinec bez rohů.

Skot, ať už s rohy nebo bez nich, by měl mít zajištěno takové prostředí, které umožní projevovat přirozené chování.

Vzhledem k úrazům, které mohou být rohy způsobeny, potřebují jedinci s rohy více místa, v případě nedostatků chovu, než jak je doporučováno u skotu bez rohů.

Zajištění tohoto požadavku může mít pozitivní vliv na welfare, protože se tak snižuje stres, bolest a utrpení, a to jak v případě krav s rohy, tak bez nich. Pokud však na druhou stranu odstranění rohů umožňuje chov zvířat v mnohem omezenějších podmínkách a s více stresující dynamikou stáda, je to znepokojující známka nedostatku porozumění principům organického zemědělství.V těchto případech je odstranění rohů jenom způsobem adaptování zvířat na chovný systém, spíše než poskytnutí adekvátního prostředí, kde by mohla projevovat své přirozené chování. V podstatě lze říci, že to je proti principům organického chovu a organickému konceptu welfare zvířat.

Chov skotu s rohy vyžaduje zkušenost a porozumění zvířatům. Přibývající zkušenosti získávané stále větším počtem chovatelů, kteří skot s rohy chovají ve volných systémech, mohou být základnou pro výměnu informací mezi chovateli a dalším vývojem.

Organizace organického zemědělství by měly předávat potřebné, v současnosti dostupné informace farmářům, kteří preferují chovat skot s rohy.

Dilema, které je s odstraňováním rohů spojeno, souvisí nepochybně s širší otázkou co děláme se zvířaty, která jsme vzali do svého hospodářství a tisíce let domestikovali. Zavádění skotu bez rohů přináší zajímavou otázku, zda bychom měli očekávat, aby druhy zůstávaly nezměněny, nebo aby se vyvíjely v čase, s tím jak se mění jejich role ve světě. Toto dilema bude diskutováno v závěrečné části.

Vyjádření AVMA k odrohování skotu zde

video: Odrohování koz

Foto: AOH