Mezi základní cíle organického chovu zvířat patří welfare zvířat, kterého je dosahováno respektováním chování a fyziologických potřeb zvířat (Sundrum, 1993). Mnoho spotřebitelů také očekává, že organické produkty, které si koupí, pochází ze zvířat chovaných podle vysokých standardů welfare (Sies a Mahlau, 1997). Někteří autoři uvádí širší koncept welfare v organických chovech, který zohledňuje principy organické filozofie. Proto tedy dosahování dobrého welfare podle těchto principů nezahrnuje jenom předcházení úzkosti, utrpení a bolesti, ale jde daleko za tato kritéria: umožňuje zvířatům projevení přirozeného chování svého druhu tím, že jim jsou zajištěny adekvátní životní podmínky. Dále znamená také to, že je respektována integrita zvířat.

Zvířata chovaná v hospodářství mají společné dvě základní charakteristiky: jsou to druhy sociální, které vyhledávají kontakt se svými druhy a mnoho času tráví hledáním a konzumováním potravy. Aby zvířata mohla projevit tyto charakteristiky chování a jejich přirozené chování bylo podporováno – a tím mohl být vytvořen i základ pro lepší welfare – chovají obecně organičtí farmáři zvířata ve skupinách a ve volných výbězích. Tyto principy a praktiky jsou zahrnuty v legislativě vztahující se k organickému zemědělství, např. EC No. 1804/1999 nebo ve standardech IFOAM (International Federation of Organic Agriculture Movements).

Život ve skupinách a ve volných výbězích neumožňuje pouze sociální kontakt mezi zvířaty, ale také stimuluje pohyb a zlepšuje zdraví zvířat, jako např. u krav zlepšuje stav vemene (Washburn et al, 2002). Nicméně skupiny zvířat v dnešním zemědělství se od volně žijících skupin divokých předků liší, zejména s ohledem na složení skupiny, velikost, prostor, stabilitu v čase a množství potravy. Proto se mohou objevit některé negativní vlivy na welfare vyplývající z agonistických nebo abnormálních sociálních interakcí. Navíc ve volných chovech mohou činnosti zvířat nebo jejich produkty vyměšování poškodit životní prostředí. Aby se těmto negativním vlivům zabránilo, provádí se často mrzačení zvířat, a to i v organickém zemědělství. Kontroverzními příklady vzbuzující kritické a problematické diskuze o organických chovech je u skotu provádění odrohování, kauterizace (odstraňování části zobáků) u drůbeže a aplikace kroužků do rypáku u prasat.

Všechny tyto zákroky způsobují zvířatům prožívání úzkosti, utrpení a v některých případech znamenají pro zvířata i senzorickou deprivaci (např. Taschke, 1995 k odrohování; Duncan et al, 1989 ke zkracování zobáků). Tyto zákroky mohou také změnit chování typické pro daný druh (např. Sambraus et al, 1979 k odrohování; Horrell et al, 2000 k aplikaci kroužků) a samozřejmě také snižují integritu zvířat. V rámci mnoha studií bylo ukázáno, že za určitých podmínek je možno zvířata chovat více či méně úspěšně bez provádění těchto mrzačících zákroků. Dilema, které se s tím pojí, spočívá v tom, že některé další charakteristiky nebo cíle organického zemědělství mohou vést k jiným prioritám, kvůli kterým je preferována např. aplikace kroužků u prasat. V následujících textech budou diskutovány etické a praktické důsledky těchto zákroků, možná praktická řešení a výsledky studií v této oblasti se zaměřením na dilemata, která zahrnují odlišné zájmy v organickém zemědělství.

Fota: AOH