Welfare drůbeže
Welfare - kuřata chovaná na výkrm
Přeloženo podle Broom, D.M., Fraser,A.F.: Farm Animal Behaviour and Welfare. CAB International, Avon 1997, kompletní seznam citovaných autorů je možno najít na tomto místě.
Problémy vyplývající z nedostatku prostoru
Hlavním problémem systémů chovů pro výkrm kuřat nebo-li brojlerů je to, že na malém prostoru je drženo velké množství ptáků. Zároveň je zde malá nebo žadná možnost kontroly, takže jedinec, který je slabý, zraněný nebo trpí nějakým onemocněním je často přehlédnut. Mnoho z těchto ptáků zemře a jejich mrtvoly zůstávají v podestýlce.
V některých případech slabí jedinci zemřou, protože jsou ušlapáni ostatními ptáky - s tím, jak se hustota v chovu přibližuje konečné úrovni 34 kg/m2, je pro přežití nutno zůstat stát na nohou. Pro zlepšení welfare je tedy důležité změnit nejen počty chovaných ptáků, ale i design budovy, aby bylo možno stav ptáků kontrolovat.
Další nevýhodou držení velkého počtu ptáků v jedné budově bývá vznik hysterie, když jsou ptáci náhle postrašeni. V těchto případech se může mnoho ptáků rychle dostat na druhý konec budovy, kde se utvoří hromada, pod kterou může být mnoho ptáků rozmačkáno. Hysterii lze minimalizovat dobrým chovatelským přístupem a její vliv může být snížen instalováním zábran.
Rychlý růst kuřat není rozložen rovnoměrně na celé jejich tělo. Svaly rostou velmi rychle, ale kosti, zejména kosti nohou, se vyvíjí mnohem pomaleji.
Důsledkem je to, že v určitém okamžiku už nohy ptáka neunesou, a tím vzniká i riziko ušlapání ostatními. Zvětšuje se tak i doba, kdy je pták v přímém kontaktu s podestýlkou. Ta je rychle pokrývána trusem a před koncem 7. týdne je již pokryta zcela. Trus je chemicky velmi agresivní vůči tělům ptáků, takže pokud některý jedinec musí na tomto substrátu sedět delší dobu, objeví se u něj puchýře na prsou a popáleniny na nohou. Ty mohou být rozšířené u kuřat v celém chovu, a vidí je i spotřebitel, který si mrtvé kuře koupí: Mrtvolám jsou často nohy zkracovány právě proto, aby nebyly vidět popáleniny na nohách. Dalším důsledkem je to, že mnoho mrtvol je znehodnoceno, a mohou být tedy prodávány jen jako kuřecí části.
Je pravděpodobné, že tato závažná poranění kůže a puchýře způsobují ptákům velký diskomfort, a systém ustájení nebo chov jako takový by měl být změněn, aby se taková poranění odstranila. Chov by měl podporovat lepší vývoj nohou nebo menší vývoj svalů. Ptáci by neměli být drženi na podestýlce pokryté trusem.
Jen velmi málo brojlerů je chováno v jiných systémech, ale existuje několik takových, kde mají ptáci volný výběh (free-range).
Ve Francii je např. udělován certifikát Label Rouge jenom kuřatům z free range chovů. V UK byl takový systém více studován Sainsburym a Schwabem. Pro chov v takových systémech je však třeba jiného plemene kuřat, aby se mohlo na podmínky free-range chovů adaptovat (od doby vydání tohoto příspěvku bylo vyvinuto a zavedeno již větší množství alternativních chovných systémů kuřat)
Zkracování zobáků u kuřat
Protože kuřata chovaná ve velkých množstvích se někdy klovou navzájem, a způsobují si tak poranění nebo se tak usmrcují, bylo v intenzivních systémech vyvinuto a zavedeno zkracování zobáků. Procedura spočívá v tom, že zobák mladého kuřete je vložen do mechanického přístroje, kterým je mu zobák zkrácen asi o 1/3 horkou čepelí, která mu také kauterizuje pahýl.
Bývalo uváděno, že část zobáku, která je zkracována je pouze tvrdá část bez žádného nervového zakončení, takže ptáci během zákroku ani po něm necítí bolest. To je však rozhodně chybná domněnka, jak ukázal histologickou studií Desserich a kolektiv (1984). Zjistili, že zobák kuřete obsahuje mnoho Herbstových a Merkelových tělísek, která jsou senzorickými receptory, a dále i mnoho volných nervových zakončení v části zobáku, která je během procedury odstraňována.
Odstranění konce zobáku způsobuje neobnovitelnou ztrátu hmatu a citlivosti na teplo.
Práce Gentleho (1986) ukázala, že na pahýlu zůstává poškozená tkáň, a že ani dermální struktura, ani nervy se v této tkáni neregenerují. Poškození nervů se vyvíjí do neuromů, v této studii ještě minimálně 10 týdnů po zákroku. Neuromy jsou celkově u všech zvířat bolestivé, takže je pravděpodobné, že kuřata trpí bolestí dlouhou dobu po zákroku.
Breward a Gentle (1985) zaznamenávali elektrické impulzy z primárních aferentních vláken vycházejících z obnovených nervů a neuromů. Zjištěna byla abnormální spontánní aktivita, která opět naznačuje, že ptáci trpí bolestí a úroveň jejich welfare je špatná. Tento názor podporují i studie chování a změny hodnot bílých krvinek při zkracování zobáku (Gentle a Hill, 1987; Gentle a Seawright, 1988).
více také v sekci Mrzačící zákroky: Jsou opravdu nezbytné?
Manipulace a transport
Všechna kuřata jsou za svůj život přepravována dvakrát – jednou jako malá kuřata a podruhé na jatka, to samé platí i pro miliony krůt a kachen (jen v ČR se jedná ročně o více než 20 milionů ptáků, kteří jsou ročně evidováni jako chovná drůbež).
Čerstvě vylíhlá kuřata potřebují specifické fyzické podmínky, zejména teplo, ale při takových podmínkách existuje málo důkazů o případných problémech welfare při přepravě (Freeman, 1984).
Kuřata, která dosáhla 2 kg hmotnosti, jsou sbírána z podlah hal do klecí a přepravována nákladními auty na jatka. Zde jsou z přepravek vyndána, zavěšena za nohy na pohybující se aickou linku, omráčena a zabita. Pro welfare starších kuřat během transportu jsou důležité zejména fyzické podmínky během cesty, ale i v případě, že jsou adekvátní, se mohou objevit problémy se zlomeninami končetin, pohmožděninami.
Fota: CIWF, Thepoultrysite
