Nejčastějším způsobem chovu norků v Evropě i u nás je umisťování vyvýšených spojených klecí pod venkovní přístřešky. Klece jsou umístěny v blocích po 6 – 8 kusech, ve dvou či více řadách oddělených asi metrovou uličkou. Mezi jednotlivými klecemi jsou zpravidla asi 5 cm mezery, které mají bránit vzájemnému kousání zvířat. Klece jsou někdy odděleny průhledným materiálem (pletivo), jindy materiálem neprůhledným. Pod bloky je umístěn vhodný materiál – písek, štěrk, škvára, sláma apod., na něj propadávají drátěnkovým dnem výkaly. Šířka se nyní v našich podmínkách pohybuje mezi 30 – 35 cm, výška mezi 40 – 45 cm, délka kolem 80 cm. V ČR jsou doporučovány následující parametry pro prostory klecí bez budníku (Metodický návod SVS ČR číslo 2000/08/EPIZ ze dne 20.3.2000 vycházející z doporučení Rady Evropy):

•  jedno dospělé zvíře plocha 2550 cm 2

•  jedna samice s mláďaty do odstavu 2550 cm 2

•  mláďata po odstavu, pro 2 ks 2550 cm 2

•  minimální výška 45 cm (pro umožnění postavení na zadní končetiny)

Pro úpravy technologií, které se od těchto standardů odlišují byly stanoveny v ČR následující termíny: systémy, kde je používán prostor klecí menší než 1600 cm 2 a výška je nižší než 35 cm bylo nutno vyřadit do konce roku 2001; systémy, kde je prostor větší než 1600 cm 2 a výška je větší než 35 cm je nutno vyřadit do konce roku 2013.

K dispozici by měl být vždy budník z tepelně izolačního a zdravotně nezávadného materiálu, velikost vstupního otvoru nemá být příliš velká, dovolující jen protažení zvířete dovnitř.

V době porodu a odchovu mláďat, a také v chladném období, mají mít zvířata k dispozici slámu.

Mimo tyto parametry upravuje MN doporučeními ještě podmínky pro držení více zvířat v jedné kleci: společné ustájení je doporučováno u nedospělých zvířat, a není doporučováno držet pospolu zvířata, která spolu nevyrůstala od časného věku. Zpráva SCAHAW (2001) se zmiňuje o tom, že v některých zemích je trendem ustájení i ve skupinách větších než po 2 či 3 zvířatech, jak tomu bylo dosud zvykem. Obecně platí, že chovná zvířata jsou ustájena samostatně, samice až do května, kdy rodí mladé. Ti jsou odstavováni ve věku 7 – 8 týdnů, mláďata z jednoho vrhu spolu zůstávají až do věku 11 – 12 týdnů a pak se dále rozdělují na páry se samcem a samicí. Dospělé samice žijí s jedním či dvěma mladými – samci, až do doby jejich zkožkování.

Co se týče ostatního vybavení klecí, v našich podmínkách není zvykem zvířatům prostředí klece obohacovat různými předměty (plastové válce, hračky, plošiny apod.), nicméně trendem v zemích EU je poskytovat norkům prostředí obohacené.

Pitná voda je většinou zajištěna rozvodem zakončeným v každé kleci napáječkou nebo miskou, cirkulační a topný systém chrání vodu před zamrznutím, příp. přehřátím. Na některých farmách v ČR jsou stále ještě používány misky na pití bez aického přívodu vody.

Krmení je prováděno na strop klece, kam je umisťována dávka krmné kaše, složená v našich podmínkách většinou z jatečného a drůbežího odpadu, příp. odpadu z mlékárenského průmyslu.

Norci jsou na farmách přenášeni přenoskami, někdy jsou používány kleště na tělo, vždy se používají zároveň rukavice proti pokousání. Podle MN je doporučení pro tento bod pouze takové, že manipulace a přemisťování se má provádět „tak, aby bylo provázeno co nejmenším stresem nebo projevy úzkosti u zvířat, s nimiž se manipuluje, i u zvířat ostatních“.

Převozy zvířat se uskutečňují zřídka, pouze např. pokud se norci vyměňují mezi farmami nebo při převozech na výstavy; podle platné legislativy musí zvířata dostávat každých 8 hodin vodu a každých 14 hodin krmivo s vodou. Ve zprávě SCAHAW (2001) se uvádí nejmenší rozměry přepravních klecí 55 x 18 x 18 cm.

"Kožešinová zralost" mláďat je asi v polovině listopadu. Zvířata jsou zabíjena a kožkována prakticky vždy přímo na farmě, kožkování trvá podle počtu zvířat několik dní. MN vymezuje některé okolnosti týkající se usmrcování i kožkování obecně (stahování v dostatečné vzdálenosti od živých zvířat apod.). Dále uvádí mezi povolenými metodami usmrcování zvířat tři fyzikální, dvě inhalační a jednu injekční metodu, nicméně novela zákona na ochranu zvířat proti týrání některé z nich již ruší. Povoleným zůstalo:

- usmrcování elektrickým proudem: MN zde pouze upřesňuje, že přístroj má být vybaven dobře viditelným monitorem, a že má být použita taková metoda, která působí okamžitou smrt. V praxi se tento způsob u norků příliš nepoužívá.

- usmrcovací přístroj využívající chloroform

- mechanický přístroj perforující mozek

- inhalace CO a CO 2 : U nás patrně nejpoužívanější způsob, pro naše podmínky upraveno pouze doporučením koncentrace 98 - 100 %. Zpráva SCAHAW v této souvislosti hovoří o Směrnici Rady (93/199/ES), která stanoví, že zvířata se mohou usmrcovat v komoře, „pouze je-li plyn na maximální koncentraci, nejlépe na hodnotě 100 %“, a zpráva pracovní skupiny ES pro laboratorní zvířata tento postup nedoporučuje pro žádné šelmy, vyjma nově narozených. Při koncentracích menších se totiž výrazně prodlužuje doba, při které je zvíře ještě naživu, např. při koncentraci 70 % je taková doba asi 15 minut. Testy chování prováděné na norcích (Cooper et al, 1998 in: SCAHAW, 2001) dokázaly jejich velký odpor k CO 2. Inhalace CO je doporučována jako vhodnější, nicméně někteří autoři uvádění ve zprávě SCAHAW (2001) zjistili, že norek je na rozdíl od lidí (a např. i prasat či drůbeže) schopen zaznamenat anoxii vyvolanou inhalací CO a přijímá ji tedy na rozdíl od nich averzně. Dříve často používaný způsob usmrcování inhalací výfukovými plyny je již zakázán.

Z hlediska welfare by měly být preferovány metody navozující okamžitou ztrátu vědomí.

Lišky obou chovaných druhů (Vulpes vulpes, Alopex lagopus) jsou, podobně jako norci, chovány v uzavřených či krytých provozech. Jednotlivé klece, vyrobené z pletiva či kombinace dřeva a pletiva, jsou umísťovány do výšky kolem 1 m nad zem – výkaly zvířat tedy i v tomto případě propadávají na připravený materiál – např. seno.

Podle doporučení MN by každé odstavené zvíře mělo mít k dispozici svůj vlastní prostor, doporučená je i plošina, na které může zvíře odpočívat a pozorovat okolí – jako plošina může sloužit stříška nad budníkem. Podle zprávy SCAHAW (2001) je toto doporučení, vycházející z doporučení Rady Evropy, v EU „v rámci realizace“. U březích lišek a matek s mláďaty je doporučován budník s hnízdem, rozdělený na vstupní prostor, skrývající vstup do hlavního prostoru, a hlavní prostor vybavený izolačním materiálem (slámou).

Pro lišky u nás platí následující rozměry (bez budníku):

•  pro jedno dospělé zvíře plocha 8 000 cm 2

•  pro jednu samici s mláďaty po odstavu 20 000 cm 2

•  mláďata po odstavu, pro 2 ks 12 000 cm 2

•  minimální výška klece musí být 70 cm

Jako v případě norků, i zde platí, že všechny systémy, které nedosahují tyto parametry musí být vyřazeny k určitému datu, v tomto případě k 31.12. 2013.

Chovná zvířata jsou v klecích po jednom, výjimkou je pouze doba páření. Vrh je oddělován naráz v 7. – 8. týdnu po porodu, odebráním matky z klece či postupně. Liščata jsou nakonec ponechána v klecích – u stříbrných lišek (Vulpes vulpes) po dvou do září a následně samostatně, u modrých lišek (Alopex lagopus) po 2 – 3 v jedné kleci.

V současnosti u nás pravděpodobně převažuje zajištění pitné vody z napáječek doplňovaných ručně nebo aicky. Na některých farmách je nainstalován aický systém se zařízením zabraňujícím v zimě zamrzání. Krmení je dodáváno většinou na pevnou desku dovnitř klece.

Nejčastějším způsobem používaným při manipulaci s liškami je použití krčních kleští, kterými je zvíře chyceno za krk, a druhou rukou je uchopeno za ocas. MN v tomto bodě pouze doporučuje, aby kleští nebylo používáno rutinním způsobem. Ve zprávě SCAHAW (2001) je navíc doporučováno pokrytí čelistí a uzavíracího mechanismu gumou z důvodu zabránění zubním poraněním – zvířata do kleští často koušou. Při výstavách živých zvířat je navíc používáno svorek na čumák. Stejně jako u norků, není ani v případě lišek častou přeprava na delší vzdálenosti. Pokud se tak děje, platí stejné předpisy ohledně napájení a krmení během cesty jako u norků. Zpráva SCAHAW (2001) uvádí příklad minimálních rozměrů přepravních beden používaných v Norsku: délka 63 cm, šířka 45 cm a výška 53 cm pro dospělé, pro mláďata platí minimální rozměry 45 x 45 x 50 cm.

Kožkování se provádí u lišek v listopadu až v prosinci. Pro usmrcování platí stejná doporučení, která byla již podrobně rozvedena u norků. Nejpoužívanějším způsobem usmrcování je jednoznačně použití elektrického proudu způsobem, kdy se jedna elektroda zasune do konečníku, druhá do tlamy. Má se za to, že při použití dostatečné intenzity proudu, vymezené 0,3 A a 110 V po dobu 3 – 4 vteřin dojde k okamžitému bezvědomí (SCAHAW, 2001). Při tomto postupu by měl být elektrický proud aplikován dvakrát na 30 – 60 vteřin, s pauzou asi 15 vteřin.

Fota: NC 

Základní literatura:

Metodický návod SVS ČR číslo 2000/08/EPIZ ze dne 20.3.2000 vycházející z doporučení Rady Evropy.

Scientific Commitee on Animal Health and Welfare: The Welfare of Animals Kept for Fur Production. European Commission, 2001. http://europa.eu.int/comm/food/fs/sc/scah/outcome_en.html

Některá další související literatura v češtině:

Mandák, K.: Základy chovu kožešinových zvířat. Institut výchovy a vzdělávání Mze ČR, Praha 1995.

Skřivan, M. a kol.: Chov kožešinových zvířat. Státní zemědělské nakladatelství, Praha 1983.

Tůmová, E., Skřivan, M., Oplt, J.: Chov malých hospodářských zvířat (studijní zpráva). ŽV 6/1997, Ústav zemědělských a potravinářských informací, Praha 1997.

Literatura související s tématem welfare norků a lišek je uvedena v části Welfare kožešinových zvířat