NejčastÄ›jším způsobem chovu norků v EvropÄ› i u nás je umisÅ¥ování vyvýšených spojených klecí pod venkovní přístÅ™eÅ¡ky. Klece jsou umístÄ›ny v blocích po 6 – 8 kusech, ve dvou či více Å™adách oddÄ›lených asi metrovou uličkou. Mezi jednotlivými klecemi jsou zpravidla asi 5 cm mezery, které mají bránit vzájemnému kousání zvířat. Klece jsou nÄ›kdy oddÄ›leny průhledným materiálem (pletivo), jindy materiálem neprůhledným. Pod bloky je umístÄ›n vhodný materiál – písek, Å¡tÄ›rk, Å¡kvára, sláma apod., na nÄ›j propadávají drátÄ›nkovým dnem výkaly. Šířka se nyní v naÅ¡ich podmínkách pohybuje mezi 30 – 35 cm, výška mezi 40 – 45 cm, délka kolem 80 cm. V ÄŒR jsou doporučovány následující parametry pro prostory klecí bez budníku (Metodický návod SVS ÄŒR číslo 2000/08/EPIZ ze dne 20.3.2000 vycházející z doporučení Rady Evropy):

•  jedno dospÄ›lé zvíře plocha 2550 cm 2

•  jedna samice s mláďaty do odstavu 2550 cm 2

•  mláďata po odstavu, pro 2 ks 2550 cm 2

•  minimální výška 45 cm (pro umožnÄ›ní postavení na zadní končetiny)

Pro úpravy technologií, které se od tÄ›chto standardů odliÅ¡ují byly stanoveny v ÄŒR následující termíny: systémy, kde je používán prostor klecí menší než 1600 cm 2 a výška je nižší než 35 cm bylo nutno vyÅ™adit do konce roku 2001; systémy, kde je prostor vÄ›tší než 1600 cm 2 a výška je vÄ›tší než 35 cm je nutno vyÅ™adit do konce roku 2013.

K dispozici by mÄ›l být vždy budník z tepelnÄ› izolačního a zdravotnÄ› nezávadného materiálu, velikost vstupního otvoru nemá být příliÅ¡ velká, dovolující jen protažení zvířete dovnitÅ™.

V dobÄ› porodu a odchovu mláďat, a také v chladném období, mají mít zvířata k dispozici slámu.

Mimo tyto parametry upravuje MN doporučeními jeÅ¡tÄ› podmínky pro držení více zvířat v jedné kleci: společné ustájení je doporučováno u nedospÄ›lých zvířat, a není doporučováno držet pospolu zvířata, která spolu nevyrůstala od časného vÄ›ku. Zpráva SCAHAW (2001) se zmiňuje o tom, že v nÄ›kterých zemích je trendem ustájení i ve skupinách vÄ›tších než po 2 či 3 zvířatech, jak tomu bylo dosud zvykem. ObecnÄ› platí, že chovná zvířata jsou ustájena samostatnÄ›, samice až do kvÄ›tna, kdy rodí mladé. Ti jsou odstavováni ve vÄ›ku 7 – 8 týdnů, mláďata z jednoho vrhu spolu zůstávají až do vÄ›ku 11 – 12 týdnů a pak se dále rozdÄ›lují na páry se samcem a samicí. DospÄ›lé samice žijí s jedním či dvÄ›ma mladými – samci, až do doby jejich zkožkování.

Co se týče ostatního vybavení klecí, v naÅ¡ich podmínkách není zvykem zvířatům prostÅ™edí klece obohacovat různými pÅ™edmÄ›ty (plastové válce, hračky, ploÅ¡iny apod.), nicménÄ› trendem v zemích EU je poskytovat norkům prostÅ™edí obohacené.

Pitná voda je vÄ›tÅ¡inou zajiÅ¡tÄ›na rozvodem zakončeným v každé kleci napáječkou nebo miskou, cirkulační a topný systém chrání vodu pÅ™ed zamrznutím, příp. pÅ™ehřátím. Na nÄ›kterých farmách v ÄŒR jsou stále jeÅ¡tÄ› používány misky na pití bez automatického přívodu vody.

Krmení je provádÄ›no na strop klece, kam je umisÅ¥ována dávka krmné kaÅ¡e, složená v naÅ¡ich podmínkách vÄ›tÅ¡inou z jatečného a drůbežího odpadu, příp. odpadu z mlékárenského průmyslu.

Norci jsou na farmách pÅ™enášeni pÅ™enoskami, nÄ›kdy jsou používány kleÅ¡tÄ› na tÄ›lo, vždy se používají zároveň rukavice proti pokousání. Podle MN je doporučení pro tento bod pouze takové, že manipulace a pÅ™emisÅ¥ování se má provádÄ›t „tak, aby bylo provázeno co nejmenším stresem nebo projevy úzkosti u zvířat, s nimiž se manipuluje, i u zvířat ostatních“.

PÅ™evozy zvířat se uskutečňují zřídka, pouze napÅ™. pokud se norci vyměňují mezi farmami nebo pÅ™i pÅ™evozech na výstavy; podle platné legislativy musí zvířata dostávat každých 8 hodin vodu a každých 14 hodin krmivo s vodou. Ve zprávÄ› SCAHAW (2001) se uvádí nejmenší rozmÄ›ry pÅ™epravních klecí 55 x 18 x 18 cm.

"KožeÅ¡inová zralost" mláďat je asi v polovinÄ› listopadu. Zvířata jsou zabíjena a kožkována prakticky vždy přímo na farmÄ›, kožkování trvá podle počtu zvířat nÄ›kolik dní. MN vymezuje nÄ›které okolnosti týkající se usmrcování i kožkování obecnÄ› (stahování v dostatečné vzdálenosti od živých zvířat apod.). Dále uvádí mezi povolenými metodami usmrcování zvířat tÅ™i fyzikální, dvÄ› inhalační a jednu injekční metodu, nicménÄ› novela zákona na ochranu zvířat proti týrání nÄ›které z nich již ruší. Povoleným zůstalo:

- usmrcování elektrickým proudem: MN zde pouze upÅ™esňuje, že přístroj má být vybaven dobÅ™e viditelným monitorem, a že má být použita taková metoda, která působí okamžitou smrt. V praxi se tento způsob u norků příliÅ¡ nepoužívá.

- usmrcovací přístroj využívající chloroform

- mechanický přístroj perforující mozek

- inhalace CO a CO 2 : U nás patrnÄ› nejpoužívanÄ›jší způsob, pro naÅ¡e podmínky upraveno pouze doporučením koncentrace 98 - 100 %. Zpráva SCAHAW v této souvislosti hovoří o SmÄ›rnici Rady (93/199/ES), která stanoví, že zvířata se mohou usmrcovat v komoÅ™e, „pouze je-li plyn na maximální koncentraci, nejlépe na hodnotÄ› 100 %“, a zpráva pracovní skupiny ES pro laboratorní zvířata tento postup nedoporučuje pro žádné Å¡elmy, vyjma novÄ› narozených. PÅ™i koncentracích menších se totiž výraznÄ› prodlužuje doba, pÅ™i které je zvíře jeÅ¡tÄ› naživu, napÅ™. pÅ™i koncentraci 70 % je taková doba asi 15 minut. Testy chování provádÄ›né na norcích (Cooper et al, 1998 in: SCAHAW, 2001) dokázaly jejich velký odpor k CO 2. Inhalace CO je doporučována jako vhodnÄ›jší, nicménÄ› nÄ›kteří autoÅ™i uvádÄ›ní ve zprávÄ› SCAHAW (2001) zjistili, že norek je na rozdíl od lidí (a napÅ™. i prasat či drůbeže) schopen zaznamenat anoxii vyvolanou inhalací CO a pÅ™ijímá ji tedy na rozdíl od nich averznÄ›. Dříve často používaný způsob usmrcování inhalací výfukovými plyny je již zakázán.

Z hlediska welfare by mÄ›ly být preferovány metody navozující okamžitou ztrátu vÄ›domí.

LiÅ¡ky obou chovaných druhů (Vulpes vulpes, Alopex lagopus) jsou, podobnÄ› jako norci, chovány v uzavÅ™ených či krytých provozech. Jednotlivé klece, vyrobené z pletiva či kombinace dÅ™eva a pletiva, jsou umísÅ¥ovány do výšky kolem 1 m nad zem – výkaly zvířat tedy i v tomto případÄ› propadávají na pÅ™ipravený materiál – napÅ™. seno.

Podle doporučení MN by každé odstavené zvíře mÄ›lo mít k dispozici svůj vlastní prostor, doporučená je i ploÅ¡ina, na které může zvíře odpočívat a pozorovat okolí – jako ploÅ¡ina může sloužit stříška nad budníkem. Podle zprávy SCAHAW (2001) je toto doporučení, vycházející z doporučení Rady Evropy, v EU „v rámci realizace“. U bÅ™ezích liÅ¡ek a matek s mláďaty je doporučován budník s hnízdem, rozdÄ›lený na vstupní prostor, skrývající vstup do hlavního prostoru, a hlavní prostor vybavený izolačním materiálem (slámou).

Pro lišky u nás platí následující rozměry (bez budníku):

•  pro jedno dospÄ›lé zvíře plocha 8 000 cm 2

•  pro jednu samici s mláďaty po odstavu 20 000 cm 2

•  mláďata po odstavu, pro 2 ks 12 000 cm 2

•  minimální výška klece musí být 70 cm

Jako v případÄ› norků, i zde platí, že vÅ¡echny systémy, které nedosahují tyto parametry musí být vyÅ™azeny k určitému datu, v tomto případÄ› k 31.12. 2013.

Chovná zvířata jsou v klecích po jednom, výjimkou je pouze doba páření. Vrh je oddÄ›lován naráz v 7. – 8. týdnu po porodu, odebráním matky z klece či postupnÄ›. Liščata jsou nakonec ponechána v klecích – u stříbrných liÅ¡ek (Vulpes vulpes) po dvou do září a následnÄ› samostatnÄ›, u modrých liÅ¡ek (Alopex lagopus) po 2 – 3 v jedné kleci.

V současnosti u nás pravdÄ›podobnÄ› pÅ™evažuje zajiÅ¡tÄ›ní pitné vody z napáječek doplňovaných ručnÄ› nebo automaticky. Na nÄ›kterých farmách je nainstalován automatický systém se zařízením zabraňujícím v zimÄ› zamrzání. Krmení je dodáváno vÄ›tÅ¡inou na pevnou desku dovnitÅ™ klece.

NejčastÄ›jším způsobem používaným pÅ™i manipulaci s liÅ¡kami je použití krčních kleÅ¡tí, kterými je zvíře chyceno za krk, a druhou rukou je uchopeno za ocas. MN v tomto bodÄ› pouze doporučuje, aby kleÅ¡tí nebylo používáno rutinním způsobem. Ve zprávÄ› SCAHAW (2001) je navíc doporučováno pokrytí čelistí a uzavíracího mechanismu gumou z důvodu zabránÄ›ní zubním poranÄ›ním – zvířata do kleÅ¡tí často kouÅ¡ou. PÅ™i výstavách živých zvířat je navíc používáno svorek na čumák. StejnÄ› jako u norků, není ani v případÄ› liÅ¡ek častou pÅ™eprava na delší vzdálenosti. Pokud se tak dÄ›je, platí stejné pÅ™edpisy ohlednÄ› napájení a krmení bÄ›hem cesty jako u norků. Zpráva SCAHAW (2001) uvádí příklad minimálních rozmÄ›rů pÅ™epravních beden používaných v Norsku: délka 63 cm, šířka 45 cm a výška 53 cm pro dospÄ›lé, pro mláďata platí minimální rozmÄ›ry 45 x 45 x 50 cm.

Kožkování se provádí u liÅ¡ek v listopadu až v prosinci. Pro usmrcování platí stejná doporučení, která byla již podrobnÄ› rozvedena u norků. NejpoužívanÄ›jším způsobem usmrcování je jednoznačnÄ› použití elektrického proudu způsobem, kdy se jedna elektroda zasune do konečníku, druhá do tlamy. Má se za to, že pÅ™i použití dostatečné intenzity proudu, vymezené 0,3 A a 110 V po dobu 3 – 4 vteÅ™in dojde k okamžitému bezvÄ›domí (SCAHAW, 2001). PÅ™i tomto postupu by mÄ›l být elektrický proud aplikován dvakrát na 30 – 60 vteÅ™in, s pauzou asi 15 vteÅ™in.

Fota: NC 

Základní literatura:

Metodický návod SVS ÄŒR číslo 2000/08/EPIZ ze dne 20.3.2000 vycházející z doporučení Rady Evropy.

Scientific Commitee on Animal Health and Welfare: The Welfare of Animals Kept for Fur Production. European Commission, 2001. http://europa.eu.int/comm/food/fs/sc/scah/outcome_en.html

Některá další související literatura v češtině:

Mandák, K.: Základy chovu kožešinových zvířat. Institut výchovy a vzdělávání Mze ČR, Praha 1995.

Skřivan, M. a kol.: Chov kožešinových zvířat. Státní zemědělské nakladatelství, Praha 1983.

Tůmová, E., Skřivan, M., Oplt, J.: Chov malých hospodářských zvířat (studijní zpráva). ŽV 6/1997, Ústav zemědělských a potravinářských informací, Praha 1997.

Literatura související s tématem welfare norků a liÅ¡ek je uvedena v ÄÃ¡sti Welfare kožeÅ¡inových zvířat