V přírodě probíhá oddělení mláďat od matky postupně a má nejprve formu občasných konfliktů mezi matkou a mládětem. Ty se postupně stupňují až v odchod mláděte, které již dosáhlo nezávislosti na matce. Tento proces byl popsán u mnoha druhů a stejně tak i u norků.

U malých norků žijících v přírodě byly pozorovány první kroky uskutečněné mimo noru v 6. – 7. týdnu a větší konflikty vedoucí k odchodu v 10. – 12. týdnu; samice mohou přitom někdy zůstat s matkami do podzimu, některé i do jara. V polopřirozených ohradách neodcházejí mláďata dříve než ve 13. – 14. týdnu. Oproti tomu na farmách probíhá odstav ve věku 6,5 – 8 týdnů a to jednorázově – ve srovnání s přirozeným způsobem je tedy při faremním chovu jiný věk i způsob odstavu.

Obojí může mít pravděpodobně na odstavená mláďata dlouhotrvající nebo trvalý negativní vliv, který byl shodně pozorován v několika studiích, zejména jako vyšší výskyt abnormálního chování. Ve zprávě SCAHAW (2001) se dále uvádí pravděpodobnost vlivu socializace ve věku odstavu pro pozdější pohlavní chování, zejména v případě samců.

Mláďata ve věku umělého odstavu již nejsou odkázána na mateřské mléko, protože pevnou potravu začínají přijímat už ve 4 týdnech, nicméně pokud mají mladí norci na výběr průchod i do jiných klecí, neopouští sami rodnou klec většinou před dosažením 8. týdne.

Všechna odstavená mláďata, ať ve věku 6 – 7 týdnů nebo 12 týdnů vydávají v prvních dnech hlasitý nářek a rovněž společně ustájení mladí norci ve věku 8,5 – 13,5 týdne se v navozené experimentální situaci snaží hrabáním dostat přes bariéru, která je odděluje od matky. Po umístění v nové kleci se u mladých zvířat objevují také první náznaky stereotypního kroužení hlavou, které vykonávají v zadní části klece, co nejdále od kontaktu s lidmi.

Výskyt stereotypního chování přítomného před krmením je vyšší u norků odstavených dříve, stejné platí i u další často pozorované formy abnormálního chování – kousání ocasů. Účinek dřívějšího odstavu v souvislosti s projevy stereotypního chování slábne s časem nebo po páření a zcela mizí skupinovým ustájením s ostatními z vrhu.

Existují také názory, že časný odstav ve spojení s vhodným handlingem usnadňuje socializaci vůči člověku, a byly provedeny také studie, poukazující na zvýšené hodnoty eozinofilů u devítitýdenních mláďat ustájených u matky, oproti jiným, ustájeným samostatně od 6. nebo 8. týdne.

Někteří autoři však upozorňují v této souvislosti na faktor možného spolupůsobení sociálního stresu díky malému prostoru klece v rámci společného ustájení, který získané údaje ovlivňuje.

Nicméně z výsledků studií týkajících se časného odstavu na farmách celkově vyplývá, že faktor časného věku odstavení pravděpodobně negativně ovlivňuje welfare zde žijících norků.

Diskutován byl také způsob odstavu. Na farmách je odstav uskutečňován buď odstraněním matky, a vrh je po té ponechán určitou dobu beze změn, nebo jsou odstraňována mladá zvířata, obvykle po párech. Přímý vliv na welfare zkoumán nebyl, nicméně přemístění zvířat je vždy spojeno se stresem (vyvolává kortizolovou reakci) a u mláďat jsou pozorovány hlasové projevy, pomočení a defekace.

Způsob ustájení

Vzhledem k tomu, že norek žije v přírodě samotářsky, a je navíc extrémně teritoriální, hodně se také diskutuje o způsobu ustájení.

Pokud bylo srovnáváno ustájení mláďat po odstavu ve standardních klecích párové a samostatné, většina studií hovoří pro ustájení párové. Ve zprávě SCAHAW (2001) jsou uváděny jako pozitiva společného ustájení mj.: kratší doba naříkání mláďat po odstavu, společné aktivity, zvýšený příjem potravy, nižší úroveň stereotypů. Je však referováno i o problémech souvisejících s párovým ustájením, projevujících se zejména v agresivitě samců. Společné ustájení tří mláďat do jedné standardní klece však pravděpodobně způsobuje problémy.

Dalším typem ustájení je společné ustájení v   alternativních klecích – v praxi nazýváno rodinný systém – které je konstruováno např. jako propojení tří standardních klecí průlezy a ponechání mláďat s matkou i po době odstavu. V jedné studii byl zjištěn u norků v alternativních klecích snížený výskyt stereotypií, zvýšená zvědavost, lepší mateřské chování, zároveň však vyšší frekvenci zranění a zvýšená míra stresu. Ten však může být způsoben sociálním stresem, který může způsobovat matce omezení prostoru při péči o potomky, a držení skupiny pohromadě na malém prostoru i době, kdy by v přírodě již přirozeně došlo k oddělení (Pedersen a Jepessen, 2000). Výhody rodinného systému uvedené ve zprávě SCAHAW (2001) jsou: odstranění problémů souvisejích s odstavem, zvířata mají více prostoru a díky propojení i určitou formu obohacení – průlezy mezi klecemi, výběr mezi několika budníky (v přírodě norek každý den mění noru), prostředí více stimulující ke hře a k vzájemným kontaktům (úprava srsti).

Norci mohou být ustájení také v  alternativních patrových klecích. Ty jsou složeny ze dvou až čtyř klecí umístěných v patrech nad sebou (jedna a jedna či dvě plus dvě). Pozorováním bylo zjištěno, že norci vykonávají většinu normálních aktivit v horním patře a stereotypní chování je prováděno v patře dolním. Některé studie uvádí, že tento způsob ustájení nepodporuje výskyt stereotypií, jiné uvádí častější kousání ocasů a zvýšený počet zranění.

Společné ustájení mláděte s matkou bylo hodnoceno v rámci několika studií jako prospěšnější pro mladé samce (nižší výskyt kousání ocasů), než ustájení se samicemi ze stejného vrhu.

Pokud jsou norci ustájeni samostatně, byl zjištěn pozitivní vliv výhledu na vedle ustájené zvíře.

Další z charakteristik norka v přírodě je také velká mobilita a pohybová obratnost. V souvislosti s tím byly provedeny některé studie zjišťující efekt zvětšení a obohacení klece norků. Zjištění se shodovala v tom, že zvětšení klece samo o sobě nemá na welfare větší vliv – hodnoceny byly přírůstek váhy, úroveň kortizolu, hmotnost nadledvin. Paradoxně bylo zjištěno, že ve větších klecích zvířata vykazovala více stereotypního chování, zřejmě proto, že snížení celkové aktivity rozměrem klece může přímo úměrně snížit i stereotypie.

Doplňky klecí, které byly v rámci odborných studií testovány, zahrnovaly např. přidání podestýlky, u které bylo zjištěno, že může omezit stereotypy norků. Zkoušeny byly také doplňky umožňující norkovi projevit přirozeně vysokou míru aktivity a obratnosti – doplňky typu běhacích či drátěných válců. Nimon a Broom (1998) citují studii hodnotící efekt přidání drátěného válce do klece samice ustájené s mláďaty. Válec byl v těchto případech využíván často jako úkryt před mláďaty (potřeba matek je v tomto ohledu patrně silná), čímž autoři vysvětlují i nižší výskyt stereotypního chování. V době, kdy mláďata již byla schopná vlézt za matkou, se využívání válce snížilo. Zjištěn byl také dlouhodobý vliv hraček (míčků) na menší výskyt stereotypního chování a větší výskyt zvědavosti. Norci si také s hračkami hráli více v době po přidání do klece, než po měsíci dalšího pozorování.

Vzhledem k semiaqatickému způsobu života norků v přírodě, byl však nejčastěji diskutovaným doplňkem klecí prostor k plavání. Někteří autoři poukazovali na positivní efekt vodní lázně – před krmením trávili někteří norci v jedné studii až 25% času. Preferenční testy udávají preferenci vodní lázně jako jednu ze základních. Oproti tomu jiní autoři (Vinke et al., 2005) svou studií neprokazují důležitost vodní nádržky pro norky. Studie Hansena a Jeppessena (2001) ukázala, že mezi norky existují velké individuální rozdíly v potřebě plavání. Nádrž s vodou k plavání byla také častěji využívána v letních měsících, a autoři tyto výsledky diskutují nejen vzhledem k potřebě norka plavat, ale i k termoregulaci.

Efekt obohacení širšího dosahu byl zkoumán v jiné studii: ve velké kleci s podlahou, tvořenou zeminou a pískem, měli norci k dispozici přirozenou vegetaci, větve, tunely, spací boxy a betonový bazének, kontrolní skupina byla ustájená ve standardních klecích. U všech norků kontrolní skupiny se vyvinuly pohybové stereotypie, které naopak u žádného norka žijícího v obohaceném prostředí nebyly pozorovány. Rozdílná byla také frekvence hry: ve standardních příbytcích si mláďata hrála 1,7 % doby, mláďata v obohaceném prostředí si hrála 13,8 % všech pozorování. Norci v obohaceném systému využívali prostředků obohacení – větve k lezení apod (Nimon, Broom, 1998). Testy preferencí ukázaly, že norci jsou nejvíce motivováni vzhledem k přístupu k budníku, vodní lázni a k novým předmětům.

Největší efekt má pro životní pohodu welfare tedy pravděpodobně obohacení širšího dosahu, nicméně je nutno upozornit na to, že ve strohém prostředí standardních klecí je i efekt jednotlivého obohacení hodnocen norky pozitivně.

Snížený efekt obohacení je možno pozorovat pouze u jedinců, u kterých jsou již rozvinuty některé formy abnormalit. Některými autory je v této souvislosti diskutován významnější vliv prostředí na mláďata, než vliv pozdějšího prostředí.

Fota: NC

Literatura:

Hansen, C.P.B., Jeppesen, L.L.: Use of Water for Swimming and its Relationship to Temperature and Other Factors in Farm Mink (Mustela vison). Acta Agric. Scandinavica, Sect. A, Animal Science, 2001(a); 51, 89-93.

Jeppesen, L.L. et at.: Effects of Early Weaning and Housing Conditions on the Development of Stereotypies in Farmed Mink. Applied Animal Behaviour Science 68 (2000) 85-92. Nimon, A.J., Broom, D.M.: The Welfare of Farmed Mink and Foxes in Relation to Housing and Management. Cambridge University Welfare Information Centre, Cambridge 1998.

Pedersen V., Jeppesen, L.: Effect of Family Housing on Behaviour, Plasma Cortisol and Performance in Adult Female Mink (Mustela vison). Acta Agric. Scandinavica, Section A, Animal Science 2000; 51, 77-88.

Scientific Commitee on Animal Health and Welfare: The Welfare of Animals Kept for Fur Production. European Commission, 2001. europa.eu.int/comm/food/fs/sc/scah/outcome_en.html

Vinke, C.M. et al.: Anticipatory Behaviour and Stereotypical Behaviour in Farmed Mink (Mustela vison) in the Presence, Absence and After Removal of Swimming Water. Applied Animal Behaviour Science 9 (2005)129-142.

Další literatura k tématu:

AOPK ČR: Norek americký: první výsledky telemetrického sledování na řece Sázavě. www.nature.cz/publik_syst/ctihtmlpage.php

Arts, J. et al: Effects of Group Housing and Cage Enrichment on Physiology and Behaviour of Farmed Mink (Mustela vison). In: Cage Enrichments and Welfare of Farmed Mink, Universal Press B.V., Veenendaal, 2004.

Dousek, J.: Některé problémy ochrany kožešinových zvířat ve farmových chovech v ČR. Sborník referátů z konference Welfare kožešinových zvířat ve faremních chovech. Svoboda zvířat, Plzeň 2002.

Hansen, C.P.B., Jeppesen, L.L.: Swimming activity of Farm Mink (Mustela vison) and its Relation to Stereotypies. Acta Agric. Scandinavica, Sect. A, Animal Science, 2001(b); 51, 71-76.

Jonge, G. de et al.: Das Wohlbefinden von Farmnerzen: Eine Studie der Verhaltensforchung zur intensiven Batterienhaltung von Nerzen. ECHO Verlag, Gottingen, 1987. Kruska, D.: Einiges über Nerze. Du+die Natur, Dez., 1987, 4-20.

Mandák, K.: Základy chovu kožešinových zvířat. Institut výchovy a vzdělávání Mze ČR, Praha 1995.

Tůmová, E., Skřivan, M., Oplt, J.: Chov malých hospodářských zvířat (studijní zpráva). ŽV 6/1997, Ústav zemědělských a potravinářských informací, Praha 1997.

Vinke, C.M. et al: Stereotypic Behaviour and Tail Biting in Farmed Mink (Mustela vison) in a New Housing System. Animal Welfare 2000, 11 (2), 231 - 245.

Vinke, C.M., van Leeuwen, J., Spruijt, B.M.: Juvenile Farmed Mink (Mustela vison) With Additional Access to Swimming Water Play More Frequently Than Animals Housed With Cylinder and Platform, but Without Swimming Water. Animal Welfare 2005, 14: 53-60.

Vinke, C.M., van den Boss, R., Spruijt, B.M.: Anticipatory Hyperactivity and Stereotypical Behaviour in American Mink (Mustela vison) in Three Housing Systems Differing in the Amount of Enrichments. Applied Animal Behaviour Science 89 (2004) 145-161.

Vinke, C.M.: Cage Enrichments and Welfare of Farmed Mink. Universal Press B.V., Veenendaal, 2004.