Zalehnutí 

V intenzivních systémech chovů se téměř všechna selata narodí a jsou chována až do odstavu v porodních klecích.  A i přesto, že prasnice je velmi omezena v pohybu, aby selatům nemohla ublížit, 10 – 15 % selat je náhodně zalehnuto nebo ušlapáno (Arey, 1997).

Tento druh smrti je ovlivňován mnoha faktory, včetně těch následujících:

• Velký rozdíl ve velikosti mezi prasnicí a seletem
• Velké vrhy
• Tvrdé podlahy bez podestýlky
• Zalehnutí také způsobuje bolestivá zranění a zmrzačení

Ačkoliv porodní klece byly navrženy proto, aby se riziko zalehnutí snížilo, je dokázáno, že prasnice omezené v pohybu jsou více neklidné a frustrované, a tím se zvyšuje pravděpodobnost zalehnutí nebo ublížení selatům (Hansen a Curtis, 1980). 

Ublížení selatům

Přestože chování prasnic není v současnosti stále plně zmapováno, ublížení selatům bývá častěji pozorováno u mladých prasnic, které ještě nemají žádnou zkušenost s mláďaty, a také u prasnic ve stresu. Ublížení selatům se také vyskytuje častěji v porodních kotcích, než u volně ustájených prasnic. Důvodem může být to, že porodní kotce znemožňují interakci mezi prasnicí a selaty /ta je důležitá pro přirozené řízení pohybu selat po porodu - pozn. překl./ (Jarvis et al, 2004). Mladé prasnice v kotcích, které jsou během porodu neklidné, budou s větší pravděpodobností ubližovat selatům. Neklid může být spojen s neschopností jedince vyrovnat se s omezujícími podmínkami v době kolem porodu (Ahlström et al, 2002).

Celková úmrtnost

Jak bylo uvedeno v části o prasnicích v době kolem porodu, celková úmrtnost selat je v UK nižší ve venkovních chovech nepoužívajících porodní klece (obr. 1), než v chovech vnitřních. V Dánsku  byl uskutečněn výzkum systémů nepoužívajících porodní kotce (The Danish Pig Board). Zjištěno bylo, že i když všech úmrtí zalehnutím bylo v systémech používajících porodní kotce o 1,9 % méně, v systémech s volným porodem bylo výsledně odstraněno o 2, 7 % méně slabých selat nebo selat, která neprospívala (National Committee for Pig Production, 2004). Váhy pří odstavu byly také signifikantně vyšší při volném ustájení prasnic. V dalších letech očekává The Danish Pig Board rychlý rozvoj volného ustájení během porodu.

V přehledu nazvaném Pig Progress vydaném na základě výzkumu výše zmíněné dánské instituce se uvádí, že zvýšení příjmu potravy prasnic ve volném ustájení během porodu bylo známkou toho, že prasnice mohou tyto systémy prožívat jako pohodlnější. To pravděpodobně znamenalo, že prasnice měla pro selata více mléka, což může vysvětlovat i vyšší váhu selat během odstavu. V přehledu se dále navrhuje, že šlechtění k lepšímu mateřského chování je základním způsobem, jak snížit úmrtnost selat a dále to, že zvláštní plemena s lepším mateřským chováním vysvětlují nízkou úmrtnost ve venkovních systémech v UK, jak bylo uvedeno v části o prasnicích během porodu.

Ve Švýcarsku byla uváděna nižší úmrtnost selat – 11,3 % v ustájení bez porodního kotce (Schmid) ve 32. dnu oproti 12,2 % zaznamenaným v porodních kotcích (Dunn, 2002, Schmid, 1991).

Strohé prostředí

V přirozených podmínkách se u 3 týdenních selat začíná vyvíjet jejich potravní chování tak, že začínají zkoušet přijímat pevnou potravu. Nedostatek vhodného materiálu v klecovém prostředí způsobuje to, že selata mohou začít kousat a žvýkat prasnici. To jí způsobuje nepohodlí, podrážděnost a někdy také vážné zranění. Nedostatek podestýlky vede ke zvýšenému neklidu, agresivitě a zraněním mezi selaty.

Mrzačící zákroky u selat

Mrzačící zákroky se i v případě selat provádí ve snaze předejít některým problémům způsobeným intenzivními chovy. Krátce po narození je selatům zkracován ocas a zuby, a ve většině zemí jsou také malí kanečci kastrováni. To vše způsobuje selatům akutní fyzickou bolest.

Zkracování ocasů se provádí z důvodu snížení výskytu vzájemného okusování ocasů. Tento jev je způsoben zejména ustájením ve strohých ohradách s vysokými počty selat a nedostatkem podestýlky nebo jiného substrátu, na který by bylo možno orientovat jejich vysoce motivované potravní chování.

Odstraňování ocásků může vést k rozvoji neuromů, které se objevují tehdy, když přerušené konce nervů mají tendenci znovu růst (Simonsen et al, 1991). Neuromy mohou způsobovat „fantomové“ bolesti pahýlu - stejné, jakými trpívají lidé s amputacemi končetin.

obr. 2: Odstranění ocásku může způsobit fantomové bolesti

Zuby jsou selatům zkracovány z důvodu předcházení vzájemného zraňování a také zraňování struků prasnice během bojů o ně. Tyto souboje jsou závažnější u větších vrhů, pokud má prasnice problém s tvorbou mléka a při cross – fosteringu: při něm jsou selata z velkých vrhů přemisťována k prasnicím s menšími vrhy.

Kastrace kanečků (obr. 3) se provádí z toho důvodu, aby se snížil výskyt kančího pachu, který je přítomen v jejich mase při jeho následné konzumaci. Kastrace způsobuje značnou bolest a stres, což je obvyklá zkušenost chovatelů, která je v současnosti už také podložená vědeckými důkazy. Míra vokalizace typu naříkání se během kastrace zvyšuje (Weary et al, 1998), stejně tak i typ vokalizace označovaný jakoi pištění (Wemelsfelder, van Putten, 1985). Posledně zmíněná studie také ukázala, že nedávno kastrovaná selata jsou méně aktivní, a s větší pravděpodobností se chvějí, třesou se jim končetiny, třou zadní části těla o zem („sáňkování“) a třepou ocásky. Během 2-3 dnů po kastraci si selata zařazená do této studie pomaleji lehala a lehala si způsobem, který ukazoval, že je jejich zadní části těla bolí. Hojení může trvat až dva týdny.

Bolest a stres mohou být snižovány podáváním anestetik. Aplikace anestetik snižuje jak frekvenci křiku, tak i zrychlení srdečního rytmu během kastrace (White et al, 1995). Kastrace jsou však bohužel většinou prováděny bez anestetik. Stejně tak dlouho, jak jsou už selata kastrována, existuje i potřeba povolit a používat vhodná analgetika pro zvládnutí bolesti po zákroku. Směrnice Evropské komise požaduje použití anestetik a přidání dlouhodobé analgezie veterinářem, pokud je kastrace nebo zkracování zubů prováděno selatům starším než 7 dnů (European Community, 2003).

Předpoklad týkající se toho, že velmi mladá selata jsou méně sensitivní k bolesti a dalším škodlivým efektům kastrace, byl předmětem jednoho důležitého, nedávno provedeného průzkumu (AHAW, 2004).

Časný odstav

Selata jsou odstavována odebíráním od matek v extrémně mladém věku 3 – 4 týdnů. V USA to může být dokonce v 1. – 3. týdnu. Důvodem je to, že prasnice může být hned znovu oplodněna kancem, aby se tak zvýšil počet selat, které prasnice odrodí. V přirozených podmínkách by se odstav neuskutečnil dříve než ve 13. – 17. týdnu.

Předčasné oddělení způsobuje selatům vážný stres z mnoha důvodů, zejména z těchto:

• Oddělení od svých matek
• Změna v potravě
• Sloučení s ostatními selaty z jiných vrhů
• Přemístění do nepřátelsky vnímaného prostředí
• V některých případech transport na jinou farmu

obr. 4: Časný odstav způsobuje selatům několik druhů stresu najednou

Během odstavu ztrácí selata náhle bezpečí přítomnosti matky, která jim poskytuje potravu, stará se o ně a chrání je. Následkem těchto náhlých změn přestávají selata na několik dnů přijímat potravu a začínají hubnout. Mnoho problémů týkajících se zažívacího systému se může také vyskytnout jako důsledek náhlé změny v přijímané potravě. Sdružení s ostatními selaty z jiných vrhů způsobuje vážné souboje, protože selata si tak vytváří sociální hierarchii.

Stres způsobený časným odstavem může mít škodlivý vliv na imunitní systém selat, která jsou pak více náchylná k onemocněním - důsledkem je pak i častější podávání antibiotik. Ovlivněn může být i vývoj chování selete: Selata se snaží dále sát a to vede k narážení do bříšek ostatních selat (tzv. masírování) a také ke žvýkání pupíků. Tyto oblasti se následně stanou bolestivými a otečou. Chování může být také později spojeno s vývojem škodlivějších forem sociálního chování jako je např. okusování ocasů.

Jak může být welfare zlepšováno?

• V systémech, které minimalizují riziko zalehnutí
• V systémech, kde nejsou třeba úkony mrzačící selata
• Použitím metod, které zmenšují bolest a stres spojené s mrzačením
• Zajištěním obohaceného prostředí
• Pozdějším odstavem

Minimalizace rizika zalehnutí

Porodní klec byla navržena původně proto, aby se zmenšilo riziko zalehnutí, nicméně v tomto případě se tak děje velkou měrou na úkor welfare prasnice.

Riziko zalehnutí ale může být minimalizováno mnoha jinými způsoby, které nemusí zahrnovat omezení prasnice. Selata mohou mít k dispozici bezpečností plochy, na které nemá prasnice přístup. Silná vrstva podestýlky a infra-lampa motivuje selata odpočívat v těchto prostorách, kde jsou mimo riziko zalehnutí.

obr. 5: Vyhřívaná plocha s podestýlkou snižuje riziko zalehnutí

obr. 6: V zadní části ustájení je vyhřívaná plocha pro selata

Plochu vyhrazenou pro prasnici je také možno oddělit bezpečnostními tyčemi. Vhodné je chovat plemena s dobrým mateřským chováním a chovatelské společnosti by měly šlechtit plemena, která s menší pravděpodobností selata zalehávají.

Je známo, že ulehnutí volně ustájené prasnice je složitý proces, právě z důvodu vyhnutí se zalehnutí: Prasnice upozorňuje selata na svou přítomnost chrochtáním a obvykle je postrkuje rypákem. Přerývá také hnízdo, aby tak probudila selata, která by mohla spát zahrabaná v podestýlce. Při lehání nejprve zaklekne přední částí těla a pak pomalu pokládá část zadní, a to na opačnou stranu, než kde se nachází skupina selat. Jestliže se přimotá sele, a nemůže už odběhnout, začne křičet a prasnice si buď stoupne nebo nadzdvihne příslušnou část těla (Halverson, 2001 při popisu výzkumu Schmidta, 1991).

Základem pro minimalizaci úmrtí selat je dobrá chovatelská péče, která zajistí pečlivou péči v porodních částech. Během porodu je nutný citlivý a svědomitý přístup, který zajistí asistenci bez stresujícího rušení. Pečlivý dohled na podmínky a výživu prasnic může napomoci tomu, že selata jsou dobře vyživována. Je známou zkušeností chovatelů, že slabší zvířata jsou pravděpodobněji zalehnuta.

Prasnice s většími vrhy mají častěji menší a slabší selata. Z toho důvodu se doporučuje, aby se chovatelé soustředili méně na zajištění velkých vrhů, a místo toho spíše na odchov zdravých selat. Někteří chovatelé v UK se skutečně nyní vracejí ke starším plemenům, která rodí těžší selata v menších vrzích. Mortalita selat se tak může snížit, jelikož selata jsou pak v lepší kondici a prasnice se o ně může jednodušeji starat. Menší vrhy také snižují soutěživost, čímž se snižuje i potřeba zkracovat selatům zuby. Na mnoha farmách již několik let zuby nezkracují a neregistrují žádné známky poškozování selat ani struků prasnic.  Pokud se problémy přece jen objeví, je možno zabrousit jen ostré špičky zubů. Tím je možno minimalizovat bolest a riziko vzájemného poškozování. Výsledkem je také menší pravděpodobnost infekce zubů vedoucí k chronické bolesti zubů.

Kanci jsou v UK zabíjeni ještě před tím, než dosáhnou pohlavní dospělosti a to znamená, že nemusí být kastrování.

Na farmě Schleithal ve Francii jsou naopak prasata zabíjena po dosažení větší váhy a farmář má tedy za to, že místní trh v současné době požaduje kastraci selat. Každé sele dostane během kastrace injekci lokálního anestetika, jehož aplikace trvá pouze 30 vteřin, a bolest způsobená kastrací je tak mnohem menší. Nicméně bolest přítomná po zákroku je stále pravděpodobná, a to až jeden týden po kastraci. Tuto bolest lze snižovat podáváním analgetik pro tišení pooperativních bolestí.

Pozdější odstav

V současné době zvažuje mnoho farmářů pozdější odstav, a to zejména z následujících důvodů:

• Zajištění zdraví selat bez rutinního používání antibiotik
• Minimalizování úmrtí vlivem PMWS
• Zvýšení míry růstu selat
• Redukce nákladů na krmení selat
• Zlepšení welfare selat

Od roku 2006 platí v EU zákaz rutinního použití antibiotik podporujících růst. Z důvodu zajištění zdraví selat plánuje v současné době mnoho farmářů pozdější odstav. Nová nařízení EU zakazují pro většinu chovných systémů odstav  před 28. dnem. Od zavedení nové legislativy se v UK průměrný věk odstavu zvýšil a očekává se další zvyšování díky zákazu rutinního používání antibiotik. Také v Dánsku byly zaznamenány tendence ke zvýšení věku odstavu ze 4 na 5 týdnů (National Committee for Pig Production, 2004).

PMWS (Post-weaning Multi-systemic Wasting Syndrome) – multisystémové chřadnutí selat následující po odstavu, je smrtelné onemocnění, které je vyvoláváno stresem. Pokud se vyskytuje ve větší míře, odkládají farmáři v UK odstav až na 32 dnů. Snižování stresu oddálením odstavu prokazatelně snižuje počty úmrtí – The Danish Pig Board uvádí, že oddálení odstavu ze 4 na 5 týdnů signifikantně snižuje počet úmrtí na PMWS (National Committee for Pig Production, 2004). Úmrtnost v době odstavu dosahovala u selat odstavených v 5. týdnu 1,9 %, u selat odstavených ve 4 týdnech byla 4,1 %.

obr. 7: V přírodě neprobíhá odstav dříve, než ve 13.-17. týdnu

Chovatelé v ekologickém zemědělství obecně odstavují selata později. Součástí filozofie ekologického zemědělství je udržovat zvířata zdravá přirozeným způsobem chovu a propracovaným systémem welfare. Užívání antibiotik je sníženo na minimum a pravidla ekologického zemědělství v EU oddálila odstav minimálně na 40 dnů. The Soil Association, hlavní subjekt organického zemědělství v UK, doporučuje odstav selat uskutečňovat v 8 týdnech nebo později. Selata je podle tohoto doporučení možno odstavit až v době, kdy přijímají dostatek pevné potravy. Pozdější odstav také znamená, že porodní části musí být prostornější, což je prospěšnější i pro prasnici.

Jeden ze známých profesorů welfare je nicméně znepokojen tím, že pozdější odstav, ačkoli je dobrý pro selata, může být špatný pro welfare prasnice (Broom, osobní komunikace). Prasnice byly šlechtěny k větším vrhům, a tím se zvětšuje i potřeba na produkci mléka. Sání mléka po 4. týdnu způsobuje zhoršení kondice prasnice a má negativní vliv i na další vrhy.

Podobnou obavu má i Tony Conolly z ekologické farmy v Eastbrooku (obr. 8). Je toho názoru, že odstav ve 3 týdnech je pro selata velmi špatné období, protože jejich imunitní systém je na tom v tuto dobu nejhůře. Na druhou stranu, minimum 40 dnů požadované na ekologických farmách, které je lepší pro selata, je zároveň také horší pro prasnici, protože v tomto stádiu již není v nejlepší kondici. Následkem toho se podle něj může stát potenciálním problémem farem, které odstavují ve 40 dnech, „syndrom hubených prasnic“. Tento problém je horší u prasnic šlechtěných k tomu, aby byly hubenější, a jejich maso mohlo být dodáváno na trh požadující zdravější maso. Nicméně tím, že mají méně tuku, jsou také méně schopny se vyrovnat s požadavky, které na ně klade kojení.

Farma v Eastbrooku se s tímto problémem vyrovnává dvěma způsoby: Zaprvé, chovají plemeno Saddleback, které má silnější vrstvu tuku, a je tedy lépe schopno se vyrovnat s kojením. Zadruhé, posunují odstav až do 8. – 10. týdnu. Prasnice v tomto období už přijímá více potravy, omezuje kojení a začíná se zotavovat. Selata již přijímají větší množství pevné potravy a začínají být více nezávislá na matce. V tuto dobu také začínají odpočívat a spát ve skupině dál od prasnice. Takový pozdní odstav je přínosný jak pro selata, tak pro prasnici. Křížením prasnic plemene Saddleback s hubenějšími kanci Large White/Landrace je zajištěna rozumná míra hubenosti.

Jedna soukromá ekologická farma v ČR (obr. 9) posouvá odstav až na 12. týden. Prasnice rodí uvnitř v individuálních ohradách podestlaných slámou a v šesti týdnech se znovu připojí do rodinných skupin. To zabraňuje tomu, aby selata prožívala najednou stres jak ze spojení s ostatními, tak i z odstavu.

Hlavním důvodem provádění časného odstavu je zkrácení doby, za kterou může být prasnice znovu oplodněna - to samozřejmě souvisí se zvýšením produktivity. Na výše zmíněných dvou farmách je z důvodů minimalizace či kompenzace ztráty v produktivitě kanec připojen už k rodinným skupinám prasnic se selaty.

Vnitřní systémy

Na welfare selat před i po odstavu může mít pozitivní vliv také zajištění obohaceného prostředí. Nejlepší formy obohacení zajišťují zároveň teplotní komfort, protože selata jsou náchylná k nastydnutí. Obohacení by mělo také podporovat hru a rozvoj přirozeného potravního chování. Zajištění možnosti projevit potravní chování snižuje tlak, který selata vyvíjí v tomto směru na matku.

V různých částech světa se s úspěchem používá několik forem substrátu:

• Slaměná podestýlka
• Dřevěné hobliny
• Rýžové slupky
• Burákové slupky

Zajištění obohaceného prostředí významně snižuje riziko okusování ocasů v pozdějším životě. Jejich zkracování se tedy stává zbytečným.

obr. 10: Podestýlka z dřevěných hoblin podporuje průzkumné aktivity a snižuje tlak vyvíjený selaty na prasnice

Venkovní systémy

Nejlépe obohacené prostředí pro selata lze nalézt na farmách, kde jsou selata chována venku (obr. 11). K dispozici mají mnoho prostoru, na kterém mohou běhat a hrát si se selaty ze stejného vrhu. Mají zde také mnoho příležitostí k hledání a prozkoumávání. Na farmách, kde jsou selata chována venku, je jen málokdy považováno za nezbytné zkracovat ocásky.

Venku chovaná selata potřebují ochranu před chladem a predátory. Je třeba zajistit  přístřešky s dostatkem suché podestýlky. Mnoho venkovních chovů v UK má po obvodu elektrickou zábranu proti predátorům, jako např. liškám. Různé typy zábran jsou také často pokládány ke vchodům do přístřešků, aby selata nemohla vycházet ven, a to aspoň dokud nejsou ve věku tří týdnů. Tato opatření mohou zajistit další ochranu před chladem a predátory, a selata jsou tak také chráněna proti odloučení od matek.

Souhrn

Problémy v oblasti welfare u selat zahrnují:

• Zalehnutí nebo ublížení matkami
• Mrzačení jako kastrace a zkracování ocásků a zubů bez anestezie nebo léků na tišení bolesti
• Stres z časného odstavu
• Neobohacené prostředí

Z hlediska welfare je nutno zajistit:

• Dobré bezpečností zóny s dostatkem podestýlky u vnitřních systémů chovu
• Neprovádění mrzačících zákroků kdykoli je to možné
• Podávání anestetik a bolest tišících analgetik vždy, když jsou prováděny kastrace a zkracování ocásků
• Odstavovat selata co nejpozději je možné
• Podestýlku a materiál k potravnímu chování
• U selat narozených venku dobré přístřešky s větším množstvím podestýlky k udržení tepla, chována by měla být odolná plemena adaptovaná na místní podmínky