Fyziologické změny související se stresem vznikajícím při umělém odchovu ryb jsou jednou z mála oblastí, která je v současnosti relativně dobře zdokumentována (přehled např. Pickering, 1992; dále např. Conte, 2004). Odpovědi jsou druhově specifické a různé druhy tak projevují různé fyziologické odpovědi na působení stresorů. To je základem pro další výzkum a také při navrhování opatření, která by měla sloužit k lepšímu welfare. V následujícím textu budou popsány oblasti, kde by taková opatření měla být přijímána nejvíce – jinými slovy, oblasti, kde dochází k největšímu narušení životní pohody ryb chovaných v systémech umělého odchovu.

Manipulace

Manipulace a případná následná přeprava je pro ryby velmi stresující záležitostí - přemístění z přirozeného vodního prostředí vyvolává maximální fyziologickou odpověď na stres. Např. tří minutové přemístění na vzduch bylo u jednoho ze zkoumaných druhů ryb (S. aurata) podle výsledků jedné studie příčinou  50-násobného zvýšení kortizolu v plazmě po dobu dalších 30 minut (Arend et al., 1999).

Pozornost by měla být věnována zamezení případnému otěru přirozeného povrchu sloužícího nejen jako fyzická a chemická bariéra proti infekcím, ale i při osmóze a lokomoci. Proto by měla být manipulace vždy prováděna mokrýma rukama a v mokrém prostředí. Využívány by měly být sítě, které odpovídají jednotlivým druhům a pokud je to možné, měla by být ryba přemisťována vždy zároveň s vodou. Autor článku doporučuje k přemisťování využití pump a potrubí s vodou, ovšem za předpokladu, že je zajištěna optimální rychlost a množství ryb a minimalizována doba, kterou ryby v takových zařízeních stráví. Vždy by měla probíhat kontrola, zda v nich nějaký jedinec neuvízl.

Jedním z dalších doporučení, které vydala HSA v roce 2005, je důsledná kontrola počtu ryb v umělých odchovech. Při vysokém počtu ryb na malém prostoru, se snižuje obsah kyslíku a celkově i kvality vody, zvyšuje se pravděpodobnost otěru a snižuje se kvalita prostupnosti pro světlo.

Ukazuje se, že některé druhy se na vyšší hustotu vcelku dobře adaptují (Barton et al., 2000), nicméně jiné druhy reagují na nemožnost pohybu dlouhodobým zvýšením kortizolu (Barnett a Pankhurst, 1998; Barton et al., 2003).

Dlouhodobý stres zapříčiněný tímto faktorem může negativně ovlivnit také akutní reakce ryb na manipulaci – viz např. studie Bartona et al. z roku 2005, kdy 14 denní umístění do prostoru, kdy se ryby (S. aureata) musely dělit o malý prostor, bylo pravděpodobně důsledkem zvýšení kortizolu při následné manipulaci. V tomto případě je to patrně důsledek chronicky zvýšeného kortizolu z nadměrné hustoty během 14 denního úseku. Tento kumulativní efekt je možné snižovat obdobími, kdy jsou ryby ve vyhovujících podmínkách a bez manipulace.

Negativní důsledky velkého počtu ryb na malém prostoru doporučuje HSA snižovat pomalou a jemnou manipulací, sledováním kvality vody, okysličováním vody, pokud objem kyslíku klesne pod 6 mg/l a zejména důsledným sledováním chování a aktivity ryb. Pro usnadnění HSA zveřejnila jednoduchý hodnotící systém pro rozpoznání stresu (HSA, 2005).

V souvislosti s vysokými počty ryb v umělých odchovech je také zmiňována otázka třídění – to probíhá podle velikosti a je pravděpodobně také zdrojem poměrně velkého stresu. Pokud je ale třídění prováděno jen do určité míry a vhodným způsobem, je z hlediska welfare patrně více přínosem, protože je tak limitována agresivita a souboje o potravu, vedoucí u nestejně velkých jedinců někdy k poraněním.

Počty ryb jsou důležitým faktorem welfare a souvisí dále i se sociálními interakcemi a hierarchií dominance.