Mezi etology a jinými odborníky neexistuje v současné době shoda ohledně toho, zda také ryby mají schopnost uvědomovat si a vnímat negativní prožitky, a také ohledně toho, jak přistupovat k jejich životní pohodě.

Pro studium otázky, zda a jak by měl být koncept životní pohody aplikován i na ryby, lze v podstatě použít každý ze známých přístupů k welfare. V současné době totiž existuje několik pohledů na welfare zvířat, a i když se všechny v ideálním případě prolínají, jejich těžiště se u každého přístupu poněkud liší (viz sekce tohoto webu: O welfare). Liší se také způsob, jak welfare „objektivně změřit“.

Výzkum životní pohody ryb je relativně novým odvětvím. Většina studií, které jsou k tomuto tématu publikovány, jsou zaměřeny na fyziologické aspekty welfare, stejně jako tomu bylo v počátcích výzkumu welfare jiných druhů zvířat. Fyziologické charakteristiky jsou samozřejmě důležité a ukazatele jako např. zvýšení kortizolu mohou poskytnout základní představu o stavu životní pohody v některých oblastech, např. v souvislosti se stresem. Jejich interpretace je však někdy nejednoznačná a může být nedostatečná. Přinejmenším stejně důležité jsou také behaviorální charakteristiky a proto pokud chceme získat komplexní představu o welfare, je nejlepší kombinace více přístupů.

A tak se např. Farm Animal Welfare Council rozhodl pro použití konceptu „Five Freedoms“ /Pěti svobod/ i pro welfare ryb (FAWC, 1996). V rámci tohoto přístupu je pozornost zaměřena na to, do jaké míry jsou splněny potřeby v oblastech „svobody“ od hladu a žízně, nepohodlí, bolesti, poranění, onemocnění, strachu a stresu a také, zda mají zvířata možnost projevovat přirozené chování. Tento koncept byl tradičně používán u zvířat, u kterých se předpokládá schopnost prožívat bolest, strach a utrpení – tedy většinou u zvířat jiných, než ryb.

Otázka, zda ryby takové emoční stavy mohou prožívat, zůstává zatím stále nezodpovězena. Zatímco někteří biologové prosazují názor, že v mozku ryb se nevyskytují příslušné oblasti nebo jejich funkční ekvivalenty známé u jiných živočichů, potřebné pro takový prožitek (Rose, 2002), jiní předkládají anatomické, fyziologické a behaviorální důkazy z chování ryb, které poukazují na možnost potenciálu prožívat negativní emoční stavy způsobené prožitkem bolesti a strachu (přehled zpracoval např. Braithwaite a Huntingford, 2004).

Je jisté, že struktura mozku savců a ryb se liší a pravděpodobně se liší i kvalita prožitků.  Neznamená to však, že by prožívání strachu nebo bolesti mělo být kvůli této odlišnosti od našeho způsobu prožívání, u ryb méně důležité a mělo by být opomíjeno – jako tomu bylo do nedávné doby (Ashley, 2007).

S prožíváním emočních stavů úzce souvisí otázka kognitivní kapacity jedince druhu. Ta, pokud je vztažena k celému druhu, je dokonce základem pro jeden z přístupů k welfare obecně (Duncan, Petherick, 1991; Curtis a Stricklin, 1991; Duncan, 1996).

Kognitivní kapacita je tedy nezbytným předpokladem požadavku welfare, a v tomto pojetí se jedná o takovou kapacitu, která je základem schopnosti cítit a prožívat negativní vlivy. Více o tomto tématu v další části webu.